Alíci v Železném brodě

Sobota - 1. den

Letos proběhlo setkání dětí, rodičů a vedoucích na dopravním hřišti v Náchodě. Přebrali jsme si své Alíky a zkontrolovali, zda mají na kole vše v pořádku. Poté, co jsme vyřešili odvoz zavazadel, základní pravidla jízdy na kole ve velké skupině a rozloučili se s maminkami a tatínky, mohli jsme vyrazit na cestu. První zastávka byla v Ratibořicích, kam Alíci dorazili jako první. Následoval přejezd do Havlovic, kde se všichni občerstvili, doplnili u Báry pití, vyladili složení svých týmů a promysleli další cestu. Nic už nám pak nebránilo vydat se dál. V Úpici trochu váhání kudy jet, ale Pavel nás zachránil. Celá cesta se nesla v duchu kopečků nahoru a dolů, ale všichni vytrvali - přece to nevzdáme hned první den. V podvečer jsme dojeli do Hostinného, kde nás čekala večeře a pak táborák, u kterého jsme si všichni zazpívali a zahráli seznamovací hru. Najeli jsme ten den 62km.

Neděle - 2. den

Ráno jsme si po rozcvičce a snídani zabalili všichni své saky paky a vydali se na další část cesty do Železného Brodu. Nejdřív jsme jeli část cesty se Šmoulíky, ale pak jsme se rozdělili, jelikož naše cesta vedla do Jilemnice. V tomto městečku v samém podhůří Krkonoš jsme si dali delší pauzu na jídlo a pokoukání. Dál nás cesta vedla ke koupališti ve vesnici Kruh, kde jsme se měli potkat s ostatními oddíly. Co ale čert nechtěl, už po pár kilometrech máme technický problém. Dominikovo kolo stagnuje. Zarvaný řetěz pod tácy tak, že ani Michal si s tím neporadí. V neděli servis nedělá, a tak voláme safety car jménem Křéma. Je tu za pár minut, ale má auto plné, jelikož veze zraněnou Báru. Celou nenadálou situaci dořešíme během hodinky a můžeme se vydat dál na cestu, ale bez Dominika. Ten je odvezen přímým expresem do Brodu. Zbytek Alíků odhlasoval, že na koupálko nemají chuť a jedeme tedy také přímo do Brodu. Cestu nám Michal vybral trochu terénní, ale děcka jsou spokojená. Nezastaví nás ani odřené koleno ze sjezdu, či pokřivený kotouč. V Semilech děláme poslední občerstvovací zastávku na doplnění vody a také energie v podobě cukrů ze zmrzliny. Okolo páté dojíždíme do cílové stanice – škola v Železném Brodě. A jsme tu první! Aby ne, když se ostatní poflakovali na koupališti. Přičítáme si dalších 49 kilometrů.

Pondělí - 3. den

Ráno se snažíme vymyslet, kde nechat opravit Dominikovo kolo. Celá situace je trochu nejistá, ale nakonec se vše vydaří. V mezičase s dětma hrajeme hry venku. Když už jsme všichni zase mobilní, vydáme se na nedaleké koupaliště, kolem kterého jsme jeli včera. Teplota na koupání je více než ideální, tak co řešit. Celé odpoledne tedy strávíme u vody a cestu zpátky do Brodu si protáhneme trochu po okolí. Něco málo terénu nám neuškodí a ke škole si vyšlápneme kopec, který nás dnes čeká ještě aspoň jednou. Po polévce totiž vyrážíme na vrchařskou prémii. Všichni jsou dnes odpočatí, tak můžou do svého výkonu dát maximum. Dnes najeto 25km.

Úterý - 4. den

Počasí nám slibovalo další pěkný den, a proto jsme naplánovali delší výlet. Nejprve nás čekal 12tikilometrový výšlap do kopců nad Železným Brodem. Odtud jsme pak dojeli do Muzea obrněné techniky ve Smržovce, které jsme si prohlédli. Po zajímavém výkladu jsme se nasvačili, doplnili si vodu a jeli dál směr vodní nádrž Josefův Důl. Tady končila část „dokopce“. Nasvačili jsme se, vyfotili a vydali se kamenitým sjezdem do vesnice Josefův Důl a dále okolo Tanvaldského Špičáku až do Tanvaldu. Celou cestu jsme měli za odměnu z kopce, Alíci by řekli „zkopec“. Při výšlapu nad Velké Hamry nás začaly dohánět deštivé mraky. Proto jsme se uchýlili do autobusové zastávky a přečkali nejhorší. Naštěstí se nám déšť tak tak vyhnul a my zůstali suší. Cesta do Brodu slibovala 6km dlouhý sjezd a pak už jen závěrečný výšlap ke škole. Máme na kontě dalších 60km.

Středa - 5. den

Probudili jsme se do deštivého dne. Rozcvička proto byla v tělocvičně. Dopoledne panoval stále ještě déšť a bouřka a tak jsme malovali svá táborová trička a rozjeli turnaj ve vybice. Péťa nám uvařil oběd, odpočali jsme si a vyrazili společně s Mravenci a Šmoulíky do města. Prošli jsme Muzeum skla, Národopisnou expozici a obchod se sklářskými výrobky. Snad každý si koupil nějaký suvenýr pro sebe či pro maminku. Vrátili jsme se až pozdě odpoledne a ještě si před večeří zahráli fotbálek a vybiku na venkovním hřišti. Večer jsme v rámci celotáborové hry hráli Activity. Vyhlásili jsme také vítěze pondělní vrchařské prémie a předali jim ceny.

Čtvrtek - 6. den

Čekal nás další soutěžní den. Ráno nám kluci postavili dráhu pro jízdu zručnosti. Prokličkovat mezi kameny, převézt a nevylít lahev vody, podjet tyčku, projet namalovanou osmičku, otočit se v úzkém prostoru a zastavit na určeném místě. To všechno nejlíp bez jediného šlápnutí na zem a zaváhání. Našli se i tací, kteří to dali bez penalizací. Alíci byli také velmi šikovní a jejich vedoucí Michal obzvlášť. Vyšel z toho s bouchnutým ráfkem, kam asi ještě dojede? Než se všichni na dráze prostřídají, je čas domalovat trička a sesbírat na ně co nejvíce podpisů. Po obědě se vydáváme na koupaliště v Chuchelně, kde je start triatlonu. Voda, kolo, běh a cíl. Všichni si na dnešek určitě šetřili síly, a proto panuje vysoké napětí a obavy z konkurence. Každý má ambice na vítěze, ale kdo se jím opravdu stane? Po odjetí triatlonu si ještě vydechneme na koupališti, kde máme připravenou i svačinu. Cesta zpátky je poklidná. Po večeři ještě zvládáme nějaké ty hry v tělocvičně. Jakákoli únava po odpoledním závodu není znát, taky jsme najeli jen nějakých 25km v závodním tempu.

Pátek - 7. den

Ráno nám opět prší. Rozcvička tedy v tělocvičně, hygiena a snídaně jako vždycky. Když si jdou Alíci pro svačinu, svítí už sluníčko. Rozhodnutí je tedy jasné, dnes pojedeme na Ještěd. Většina jasá, někteří se ptají, proč nezůstaneme tady a nehrajeme si v tělocvičně. To jsou mi otázky, jsme přeci cyklistický tábor, tak jezdíme na kole. Konec debaty, Michal ještě docentruje svůj ráfek a vyrážíme. Trochu kopec k hradu Frýdštejn nás nerozladí a do Liberce je to pořád do kopce a z kopce. V Liberci si dáme pořádnou svačinu a vydáváme se na skoro dvouhodinový výšlap na vrchol. Cestou někoho Michal musí popotlačit, ale více méně bez obtíží to všichni vyjedou. Nahoře nás čeká zasloužená svačina, odpočinek a nekonečný výhled do krajiny. Alíci jsou spokojení, my také. Neopomeneme udělat památeční foto a jedeme zase dolů, tentokrát terénem po hřebenech. To byl pro všechny až na Terku velký zážitek. Na svém trekovi tam málem nechala uklepané ruce. Další cesta zpět je stejná jako ta ráno, proto víme, co nás čeká a pěkně nám to frčí. Do tábora jsme si dali zase výšlap ke škole a dorazili jsme ještě před Rafany a Mravenci. Po večeři, kterou si všichni ten den zasloužili, bylo vyhlášení výsledků čtvrtečního triatlonu a jízdy zručnosti. Pak už jdou všichni spát. Na tachometrech máme dalších krásných 75km.

Sobota - 8. den

Vydáváme se na cestu domů. Po snídani si všichni balí své kufry a batohy abychom se mohli rozjet do Hostinného. Hlavně aby tu nikdo nic nenechal a naložil si správné zavazadlo do správného auta. Trochu hektiky tu nechybí, ale nakonec všichni vyrážíme. Pěkná cesta do Semil a dál na Jilemnici. Po svačině neujedeme ani kilometr a Dominik má píchlé kolo. Ani by si toho nevšiml, že mu to nejede. Následuje tedy názorná ukázka, za celý týden jsme totiž neměli jediný takový problém. Ukazuje se, že ne každý by uměl duši vyměnit. Zápas ale vyhrává Dominik a můžeme jet dál. V Jilemnici se potkáváme s Mravenci a Rafany, ti také lepí, už po několikáté. Odpoledne dojíždíme do Vrchlabí. Mají tu krásné náměstí a zámek. Dáváme si svačinu a někdo i zmrzlinu a už nás čeká jen cesta do Hostinného. Ta je pořád lehce z kopce podél řeky, tak to frčí. Jen Michal v předu rozráží vítr a nadře se. Po příjezdu následuje večeře, koupání a pak táborák. Bohužel nás ale napadl virus jménem „bolí mě břicho a zvracím“ a ne všichni si proto dali buřta. Každý ale dostal diplom a nějakou cenu, včetně vedoucích. Na závěr večera jsme si pověděli, co se nám na táboře nejvíce líbilo. S 55kilometry v nohách jsme se pak odebrali spát.

Neděle - 9. den

Nedělní ráno bylo krušné, stejně jako předešlá noc. Pár dětí a hlavně polovička vedoucích podlehla našemu viru a museli jsme proto vyřešit složení týmů na zpáteční cestu. K snídani měla většina suchý rohlík a čaj. Zabalili jsme si, vzali svačiny a Alíci spojení se Šmoulíky se vydali na cestu. Jirka nám v předu nasadil tempo a cesta ubíhala tak rychle, že jsme byli již v poledne v Havlovicích. Tady jsme počkaly na zbylé dva oddíly, udělali delší pauzu a pak se přesunuli do Červeného Kostelce na zmrzlinu. Pak už jen přes Špinku a Horní Radechovou do Náchoda. Kousek před hřištěm, kde na nás čekali rodiče, jsme se střetli s ostatními, kteří jeli auty a oblékli se do táborových triček. Pak už jsme jako jeden dlouhý had dojeli na dopravní hřiště. Udělali jsme poslední společné foto a ještě dorozdali diplomy. Všichni také rodičům zazpívali společně s Mravenci jejich hymnu. Poté už se všichni nedočkavě rozutekli ke svým rodičům. Poslední den jsme najeli 57km a celkově za tábor mají Alíci našlapáno krásných 408km. 

Komentáře