21.5.-23.5.1999 do Orlických hor

 Byla hlášena pohroma pro naši akci - mělo celý víkend pršet a cesta po Orlických horách byla v ohrožení. V pátek, den odjezdu, jsme se probouzeli doma do ubrečeného počasí, dopoledne byla ještě větší přeháňka, ale pak již nepršelo, i když bylo pod mrakem. Babča naložila do auta obědy ze školní jídelny a jela čekat k nádraží jako obvykle. Měl jsem velkou radost, sešlo se nás 22, tedy vlastně všichni, kdo se přihlásili a neonemocněli což se na poslední chvíli podařilo Kuku (Kučerová Eva), která měla angínu, Vilmě Vomáčkové, která si v pátek ráno podvrtla nohu a věčnému smolařovi vedoucímu Pepovi Čechovi, který s teplotou ležel doma. Rodiče od Moniky Vackové naložili věci, které se nevešly do auta babče a my už jsme ve dvou skupinách vyjížděli směrem na Lipí, do Pekla( zpráva v morseovce ), kolem Olešenky přes Doly, Dlouhé Rzy až do Olešnice, kde na chatě Okresního úřadu Náchod již měla Babča s Maruškou a Vackovými uklizeno, nanošeny batohy a čekali již na nás.

 Ještě večer po večeři jsme si sedli u táboráku, opékali buřty, povídali si a chystali se na další den.Čenda vypravoval svůj oblíbený vtip o koktajícím mechanikovi v letadle, který zazpíval cestujícím: 'Hoří nám letadlo a sborová odpověď byla šálalalala' . Melodie i slova se záhy staly prakticky hymnou výletu. Z pod jasného měsíčního nebe jsme ulehli do chaty k spánku. Navzdory předpovědím počasí ( po vlastech Českých skutečně pršelo) nás probouzelo sluníčko a provázelo nás prakticky celý den. Rozděleni do tří družstev jsme všichni navštívili Šerlišský mlýn (ještě se opravoval po loňských povodních), Masarykovu chatu na Šerlichu, rozhlednu na Velké Deštné a dále jsme jeli po hřebenech k východu. 3. Družstvo se otáčelo přes Zdobnici, Kamenec a Luisino údolí zpět k Deatnému v O.h., prostřední družstvo sjelo z hřebenu v oblasti Pěticestí a vracelo se přes Orlické Záhoří, Masarykovu chatu, Deštné v O.h. a Sedloňov zpět do Olešnice. První družstvo dojelo s Lukášem až k pevnosti Hanička, tu si prohlédli a kolem l7té hod. se začalo vracet zpět též přes Orlické Záhoří a Masarykovu chatu, ale do Olešnice cestou hřebenovou příhraniční. Po večeři guláši s knedlíkem při pěkném počasí jsme opět poseděli u ohně, povídali si, byly i drobné odměny všem Rafanům za výdrž ( Lukášovi slibovali pomstu (Jak Mutyi při cestě z Králík na Šerlich poznamenal, chtěli mu vzít vodu ze záchoda :-))), bratrům Fáborským za vynikající výkon na silničních kolech v horském terénu, Ríšovi Kalužnému a Lence Ládrové za výborné cyklistické výkony. Zdenda Beneš dostal za celoroční pomoc ve Ventilku na památku kalkulačku. A pomalu jsme se rozcházeli spát.

 V neděli po ránu to vypadalo na déšť, bylo chladno, ale nás pálila předloktí od včera opálená v krátkých rukávech. Po úklidu chaty a naložení bagáže do aut ( opět přijeli a pomáhali Vackovi) jsme se naposledy vyfotili a mimo čtyř , kteří neměli pasy a museli s Lukášem zpět přes Borovou (Kubík, bráchové Fáboratí a Jarda Chaloupka), jsme vyrazili k přechodu do Polska nad Čihalkou a během 40ti minut jsme krásným sjezdem dojeli přes přechod v Bělovsi do Náchoda. U řeky u pivovaru jsme se sešli s těmi, co jeli po našem území, a společně jsme dojeli na nádraží, kde už část rodičů čekala. A těm Čenda řekl svůj oblíbený vtip a my jsme si zařvali ŠÁ-LA-LA-LA-LA Všichni jsme dorazili zdrávi, jen Kubík měl odřené koleno a Ríša ruku oba ze stejného místa prudké zatáčky pod Velkou Deštnou, kde na písku své stroje položili.

 Všem zúčastněným patří velká chvála. Ujeli jsme dohromady kolem 120 km a rozdíl mezi družstvy byl zcela minimální. Babče s Maruškou patří dík za perfektní stravu a úklid po nás a všem vedoucím za úspěšnou snahu vytvořit dětem ale i sobě velmi pěkný víkend. Už se těšíme na tábor o prázdninách.

ŠÁ - LA - LA - LA - LA