Rafani - Lomnice nad Popelkou

Sobota 13. 8.

Letos tábor začal opět deštivě. Ale tentokrát až poté, co jsme od rodičů přebrali děti a zkontrolovali kola, takže jsme ani neudělali odjezdové fotky a museli se jet před deštěm schovat do Bělovse na dopravní hřiště. Tam jsme se zdrželi zhruba do půl dvanácté, kdy déšť ustal. Řekli jsme si tam, jak budeme ve jezdit ve skupině a vydali se přes Kramolnu do Ratibořic, kde jsme měli naplánovanou další společnou zastávku a kam Rafani přijeli jako první, takže si zde dali svačinu. Nad Ratibořicemi jsme pro dnešek předali Kristýnu Alíkům a vyrazili směrem ke Chvalkovicím.

Cestou si Michal Kopecký dával bundu do batohu, a protože už nějakou dobu jezdí jen jako návštěva, tak chvíli trvalo, než jsme na to přišli a počkali na něj. Jenže to by nesměl narazit na Šmoulíky s Alíkama a společně s nimi zabloudit. Nakonec se čekání na ně protáhlo na více než hodinu v Choustníkově Hradišti, kde jsme si od Barči doplnili z várnice pití a občas se děsili při pohledu na mraky.

Po příjezdu Michala jsme se konečně vydali na další cestu s drobnou teréní vložkou kolem Dvora Králové přes Miletín do Lázní Bělohrad, kde jsme si dali pauzu na zmrzlinu(až na Jirku Nymše, který je zmlsaný Červenokosteleckou). Lomnice už byla kousek, ale museli jsme vystoupat do Košova a poté sjet dolů ke škole, kde jsme byli ubytovaní. Uklidili jsme kola, vynosili jsme věci z auta, ubytovali se a navečeřeli guláše, který nám uvařil Petr Vojtěch.

Jako Rafani letos jezdili Štěpán Fichtner, Filip Bendák, Jirka Teichmann, Kuba Kněbort, Olda Řehák a Kuba Jarolím. Vedoucí jim dělali Renata Machovičová, Lukas Lambrecht ze Stuttgartu, Jirka Nymš a občas s námi jel i Beny. Cestou do tábora s námi alespoň chvíli jeli i Šimon Vojtíšek a Kristýna Hovořáková, kteří během tábora jezdili se Šmoulíkama. Jako návštěva s námi letos jeli z Náchoda staří Rafani Michal Kopecký s Kubou Řadou(který se z Lázní Bělohrad vracel domů na Kramolnu) a v táboře na nás už čekali Standa Vedra, který to měl z Hořic kousek a Michal Řada, který přijel na kole z Prahy.

Ani nevíme, kolik jsme ujeli první den kilometrů(tušíme, že zhruba přes osmdesát) a už vůbec netušíme, kolik jsme jich ujeli během tábora.

Neděle 14. 8.

Druhý den jsme začali budíčkem o půl osmé a pět minut na to rozcvičkou, kterou vždy oceňují hlavně vedoucí, protože se jim pak lépe jezdí.

Po snídani a obodování pořádku jsme si zabalili věci(hlavně svačinu, plavky a ručník) a vydali se směrem přes Košov do Jinolic. Počasí nám zas tak moc nepřálo, takže místo koupání v rybníce jsme si dali trochu bahna cestou v lese směrem k Prachovu. Za sebe musím říct, že se tam nejelo vůbec špatně:-) Projeli jsme se kolem skal, podívali na bývalé sídlo loupežníků a pokračovali k loveckému zámečku Humprecht, u kterého jsme si dali oběd. Po obědě jsme vyrazili k hradu Kost, kam jsme šli na prohlídku, ale už bez Benyho, který se vracel do tábora. Standa nám během prohlídky pohlídal kola.

Cestou zpátky jsme se poprvé seznámili s jedním příjemným kopečkem, který máme podle vesnic pojmenovaný jako "Rváčov-Dráčov". Večer byly na programu míčové hry na hřišti za školou, seznamovací hry a rozdělení do soutěžních týmů pro celotáborovou hru.

Pondělí 15. 8.

Třetí den bývá oddychový, proto i Rafani jeli jen kousek, tentokrát bez Standy, který se připojil k Alíkům. V plánu bylo zastavit se někde na koupališti cestou z Kozákova, tak jsme dětem ráno řekli, ať si sebou vezmou plavky a ručník a něco teplého na sebe.

U kol Kuba Jarolím zjistil, že mu uchází kolo, nakonec i to, že už má obržděné destičky u přední brzdy. V nejbližším servise je měli mít až v úterý odpoledne, tak se musel obejít bez řední brzdy.

Cestou na Kozákov jsme poznali "Rváčov-Dráčov" z druhé strany, z Bitouchova do Křečovic si projeli v lese trochou bahna(ale nijak moc ho nebylo) a po krátkém hledání správné cesty vyrazili na Kozákov. Cestou jsme minuli jednu odbočku, takže jsme projeli vesnicí Veselá, které jsme se chtěli vyhnout. No neznačené odbočky mi občas nejdou. Dále jsme jeli ve stopách Mravenců po červené.

Na Kozákově jsme si dali pauzu na jídlo. Protože se většině Rafanů nevejde do batohu na kolo ani dostatečně velká svačina, tak si sebou vzali jen ručník a plavky, ale žádné oblečení. Ručník má naštěstí podle Stopařova průvodce po Galaxii mnoho využití a první z nich je zabalit se do něj, když je člověku zima. Pod dresama to ani nebylo poznat:-) ale hodilo se to při cestě dolů.

Večer jsme měli indoorový táborák při svíčkách.

Úterý 16. 8.

Po večerním dešti nás čekal slunečný den. Michala Řadu to táhlo do Krkonoš, ale Renča měla námitky, že tam bude po nočním dešti bláto a mokro. Takže Michalové už jeli domů a my vyrazili k Bozkovickým jeskyním s představou, že se někde vykoupeme - kluci si měli zabalit plavky, ručník a teplé oblečení. Cesta byla nahoru, dolů a po asfaltu. K jeskyním jsme dorazili jako první, kluci zopakovali včerejší trik s ručníkem a po obědě s Renčou šli na prohlídku.

Jen co odešli, dorazili Šmoulíci s Alíkama. Někteří z nich na tom byli se strojením podobně... kdyby jsme jim to ráno několikrát nezdůraznili... Nakonec dorazili i Mravenci a Rafani se mezitím vrátili, takže jsme mohli pokračovat. Přes Horskou Kamenici, Malou a Hrubou Horku jsme dorazili do Železného Brodu a chtěli se podívat na Suché skály, i když jen z dálky. Cestou do kopce ale na Kubu Jarolíma začala doléhat únava z večerního stání na hanbě, takže jsme změnili plány a Suché skály vynechali. Cesta po hlavní silnici se nikomu moc nelíbila, takže jsme si to chtěli aspoň zpříjemnit zastávkou v cukrárně po cestě. Ta byla jako na potvoru od pondělí do konce prázdnin zavřená. Co s volným časem? Napadlo mě vzít to trochu po poli kolem Tatobitů. Jenže cesta, která byla naznačená v mapě před náma nikde nebyla, místo ní spousta bláta na vybagrované ploše. Vedle byla jiná polní cesta, která měla rozumný směr, jenže jsem zapoměl odbočit k lesu a dojeli jsme do Václaví. Z něj bylo nejjednodušší dojet do Rovenska pod Troskami a po červené do Bítouchova a opět si dát "Rváčov-Dráčov", resp. z této strany "Dráčov-Rváčov". Cestou si nikdo včas nevšimnl, že jsme odbočili z červené, ale nakonec to moc nevadilo, jen jsme si dali včerejší lesní úsek z druhé strany. Někteří si toho všimli až v půlce lesa:-)

Večer proběhl orientační závod po týmech v rámci celotáborovky.

Najeli jsme asi 65km

Středa 17. 8.

Ráno si Kuba konečně byl vyměnit destičky u přední brzdy, ale dneska neměl moc šancí je použít. Dopoledne jsme jeli(dnes už opět s Benym) do Košťálova na koupaliště, když už jsme tak dlouho slibovali, že se budou moct cestou vykoupat. Po koupališti jsme vyrazili po asfaltu do Jilemnice, kde byla drobná pauza. Cestou z ní jsme se konečně zastavili v cukrárně. Cesta neměla narozdíl od předchozího dne moc velké převýšení, navíc byla po asfaltu, takže i když jsme za celý den najeli zhruba 55km, tak nám to ani nepřišlo.

Večer nás čekala vrchařská prémie, Rafani měli trasu až na vrchol k rozhledně Tábor. Nejrychlejší vrchař byl podle očekávání Štepán.

Čtvrtek 18. 8.

Podle předpovědi počasí mělo být ve čtvrtek lépe než v pátek, proto se jel triatlon už dnes. Ráno se začaly dělat táborová trička, mezitím Pavel s Lukasem připravili jízdu zručnosti. Trať to byla pěkná, podařilo se mi při ní elegantní zastavení s přelítnutím přes řidítka a přehozením kola přes rameno. Netuším, jak se mi to povedlo:-)

Po obědě následoval triatlon na koupališti v Košťálově. Nejrychlejší z Rafanů byl Štěpán, následovaný Filipem a Jirkou Teichmannem. Za nimi(po odečtení času u železničního přejezdu) doběhli Kuba Kněbort, Olda a nakonec Kuba Jarolím.

Po triatlonu se rafani vydali na dřevo pro táborák. Večer jsme se museli spokojit opět s indoorovým táborákem, protože u ohniště byly basketbalistky, kterým tábor končil.

Pátek 19. 8.

Ranní plán byl dojet na Zlaté návrší. Před odjezdem jsme ho po shlédnutí radaru změnili na "za hodinu se musíme někde schovat před deštěm a pak můžeme jet". Rafani byli po triatlonu unavení a moc jim to nejelo. Když začala první přeháňka, sjížděli jsme po silnici do Košťálova. Oldovi před zatáčkou ujelo kolo a neúspěšně se učil létat. Silniční lišej jsme mu ošetřili na blízké železniční zastávce, kde jsme se schovali před deštěm. Po dešti se Renča s Oldou vrátila do tábora.

Zbytek Rafanů nebyl vůbec nadšený z představy, že pojedou do Krkonoš. Naopak se chtěli taky vrátit. Nakonec jsme se jeli podívat na skokanské můstky u Lomnice, kde se večer měly uskutečnit závody ve skocích na lyžích. Nahoře na vyhlídce/můstku si dáváme pauzu a dole pod ní oběd.

Večer jsme se byli kouknout, jak vrstevníci skáčí do umělé trávy.

Sobota 20. 8.

Návštěvu Trosek jsme si nechali na poslední výlet. Prohlídka byla bez průvodce. Při cestě z Troskovic Filip probrzdil zadní ráfek tak důkladně, že jsme mu museli zavolat Petra pro odvoz kola. Přes Hrubou skálu jsme dorazili k hradu Valdštejn, který jsme si také prohlédli. Cestou zpátky jsme si naposledy vyjeli důvěrně známý Dráčov-Rváčov.

Večer se konečně mohl konat dlouho slibovaný táborák, během něj došlo k opékání špekáčků a předání diplomů.

Neděle 21. 8.

Cesta zpátky byla mnohem rychlejší a jednodušší. Vyjížděli jsme jako poslední, u Pecky dojeli Alíky a Šmoulíky a chvíli poté i Mravence. Dali jsme si sváču, abychom je nechali projet a cestou do Bílé Třemešné, kde na nás čekala Bára s várnicí pití, jsme je mohli ještě jednou předjet. I když jsme z Třemešné odjížděli jako poslední, nikoho jsme cestou nepotkali a dorazili do Ratibořic ke splavu s hodinovou rezervou. Tam za námi dojel na kole i Lukáš Kučera s malým Lukášem.

Z Ratibořic jsme se přesunuli do Zlíče na zmrzlinu a přes Vysokov do Náchoda k rodičům.

Komentáře