Cyklistická víkendovka 20. a 21. 6. 2009

Tentokrát jsme se rozhodli uspořádat „příměstskou“ víkendovku. Přes den jsme jezdili a pobývali společně, na noc jsme jeli každý do svého pelíšku. V sobotu a v neděli přes den jsme jeli na kole, v sobotu večer byl navíc táboráček.

Sobota

Podle předpovědi nemělo být nejtepleji, ale nemělo pršet. To se také vyplnilo a za celý den na nás nekápla ani kapka – teda ne ta dešťová, bahýnko občas kapalo;-) Ve složení Renča, Michal a Kuba Řadovi, Jirka Nymš a Beny jsme se vydali směr Jestřebí hory, abychom se dostali k trase maratonu Apache Jestřebí hory. To se nám povedlo docela včas, protože se právě po Panské cestě proháněl Míra Vodička st., a tak jsme ho mohli aspoň povzbudit;-) S myšlenkou „dohonit“ a vidět čelo závodu jsme po Panské dojeli až do Odolova a dál kolem věznice až pod Žaltman. Tam jsme chytili již závodníky první desítky, ale úplná špička byla již pryč. Když už jsme byli u Žaltmanu tak blízko, neváhali jsme a vylezli až na rozhlednu. Odtamtud ale závodníci v lese vidět nebyli a díky mrakům ani výhled nebyl tentokrát nic moc… Tak jsme dokodrcali lesní úvoz a hurá čekat konečně na toho vysněného Hrušku (špičkový závodník, který měl vést startovní pole a Renča je jeho velkou fanynkou;-)). Chtěli jsme zažít trochu adrenalinu, takže jsme hledali aspoň trochu sjezdík. Nakonec jsme po bahenní koupeli jeden malý našli. Po chvilce se přihnal i první závodník, ale Hruška to nebyl. Hruška jel jako druhý, takže přes úvodní zklamání se ještě větší úsměv rozzářil i na Renčině tvářičceJ Když projelo asi 10 jezdců, vyrazili jsme hledat Miloše. Miloš jel na rozdíl od Míry (98km) kratší 58km trať, startoval později, a tak jsme moc netušili, kde ho hledat. Povedlo se nám ale dostat na místo, kde se obě tratě spojují a tam jsme čekali, až Miloš projede. Dokonce nás i poznal a to je prý co říct! Pak už jsme jeli přímo do Úpice, kde byl cíl celého maratonu a zároveň cyklistická slavnost. V cíli jsme chvíli pobyli, viděli projet cílem nejen Miloše, ale třeba i Honzu Čížka (dříve s námi jezdil na tábory a víkendovky). Míry jsme se nedočkali, ale prý to taky přežil – gratulujeme! Z Úpice jsme jeli podél Úpy do Ratibořic, a pak přes Zblov a Starkoč jsme o půl šesté dojeli až do Náchoda. Od šesti byl táboráček v Bělovsi u Benyho na chalupě. Večer se k nám přidala ještě Terka (Michalova), Pavel, Muty, Dan a Martinka Vodičková. Trochu jsme popovídali a včas se odklidili tak, abychom další den ráno zase mohli fungovat:-)

Neděle

V 9 ráno jsme se opět sjeli za Tepna klubem. Svítilo sluníčko, všem bylo teplo a Renča se ptala, proč jsem tak nabalenej! V neděli s námi nepokračoval Jakub, přidali se naopak Pavel, Bára a Křéma. Cíl byl překonat státní hranice a snad i něco vidět z Polska. Jakmile jsme ale překročili hranice, sluníčko zmizelo a už jsme ho ten den neviděli. V poklidu jsme dojeli do Kudowy, a pak jsme se vydali po cestě, která byla pro nás nová. V mapě to vypadalo na poměrně „velkou“ asfaltku, polská realita byla ale jiná. O to více nám cesta vyhovovala, moc aut jsme nepotkali a přitom výlet pravým polským venkovem je vždycky hooodně zajímavý! Cestička se vlnila stále do kopečka, takže jsme se poměrně zahřáli a ani jsme nestihli sledovat, jak se nad námi obloha zatahuje. Když už jsme vyšlápli téměř na vrchol, těšili se na sešup do Dušniků a byli na úrovni železnice do Kudowy, spustil se poměrně mokrý deštík, který posléze ještě zesílil. Naštěstí autobusová zastávka ve vesničce Kulin Klodzki ještě nezrezavěla, a tak jsme se pod ní snad na hodinu schovali. Když padlo rozhodnutí, že se pojede hned zpátky domů, pustili jsme se i do všech zásob, abychom na ten zasloužený sjezd zpět do údolí měli dostatek sil:-) Déšť ustal a my jsme začali sjíždět. Účast blatníků byla velmi sporadická (snad kromě Pavlova kola), a tak nám to pod kopcem zase ohromně slušelo;-) Jak jsme klesali, úžasně se oteplovalo a navíc velmi rychle vysychala silnice, takže jsme si říkali, jestli náhodou nepršelo jenom nad námi! V Kodowě jsme zahnuli směr Malá Čermná, abychom přeci jen nejeli úplně přímo a navíc po blééé široké asfaltové cestě. V Poříčí se od nás odpojil Jirka Nymš, který pokračoval do Kostelce. My ostatní jsme jeli po cyklostezce do Bělovse a zastavili jsme až u branky k Tasařom. Po chvíli přemlouvání jsme neodolali buchtě a čaji, kafi a vodě. To už ale byla opravdu poslední zastávka, nezbývalo než se rozloučit a začít se těšit na další akci, kterou bude nejspíš až tábor v srpnu v Hostinném.

Všem kdo přijeli díky za bezva víkend!

Komentáře