Cyklo tábor v Králíkách

16.-24.8.2003

 1.den 16.8.2003 sobota

 Králíky

 Večeře: polívka s podivnýma těstovinama, který nešly nabrat na lžíci, a uzený s houskovýma knedlíkama a zelí

 84,9 km

 Ráno jsem jako obvykle přijela pozdě, ale zdaleka ne poslední!!! Po naložení všech našich zavazadel Muty přijel s kufrem na kole a málem si ho vez` až do Králík. Ani moc neprotestoval, dokonce to vřele přijal. Poměr vedoucích a dětí byl 12:12, takže každej měl svýho osobního trenéra (počítám i Babču s Maruškou). U mě se jich vystřídalo docela dost: Zdeněk, Bára, Honza, Pepa,…Vyrazili jsme ve dvou skupinách – Rafani a Mutomravci (Mravkomutanti???) – přes Ostrovy a Peklo, kde Pavel přejížděl dva brody (druhý na popud Zuzky) a v každým si namočil jednu botu, dále jsme pak pokračovali na Nový Hrádek. Cestou na Deštnou se utrhla skupinka, která by se dala popsat jako „Já a pět vedoucích“ (Zdeněk, Honza, Bára, Zuzka a Pepa).

 Někde v kopcích blízko Šerlichu všichni dříve jmenovaní vedoucí a ještě Pavel a já jsme se posilňovali malinama a byli jsme svědky nevídaného úkazu, jak Borůvka pojídá malinu. Někde blízko Haničky jsme svačili a aby se nám líp trávilo, Zuzka začla vyprávět pohádku a společnými silami jsme dali dohromady originální pohádku o ufounech s fialovýma ponožkama na hlavě, království, ve kterým postavili novou hospodu a o chudým princi. Kousek od Haničky jsme potkali několik Rafanů a dozvěděli se, že Muty už šest krát píchnul. Tak mu Pavel poslal po Benym náplast, kterou podlepili plášť. Jen co Rafany opustil Muťas, připojil se Zdeněk a ten píchnul jen dva krát.

 U Zemský brány jsme řešili náš název – půlka Mravenci, půlka Mutanti, že by Mutomravci nebo Mravkomutanti??? Na jednom kameni uprostřed jsem snědla Báře skoro celou okurku a kousek od břehu postavila jednoho většího panáka a Eva druhýho mini, abysme se příští rok dostali na fesťák do Kalových Varů. Bára s Pavlem vedli vodní válku a obecenstvo jsme tvořily my s Evou, Honza a Zuzka.

 V Dolní Lipce jsme se jako loni ubytovali na intru Středního odbornýho učiliště opravárenskýho a my holky (já, Renča, Eva a Petra Fulková) jsme dostaly stejnej pokoj jako před rokem. Po večeři se Beny pokoušel sníst Mirkův mobil – dva krát mu spad` do talíře. Švagřík měl asi ještě hlad, chudák, a styděl se to říct Babče. Potom přijel náš druhý moravský import Martin.

 2.den 17.8.2003 neděle

 Pastviny

 Snídaně: čaj, rohlíky s nutelou

 Večeře: klobása (já a Reňa tufu), brambory a rajčata

 38 km

 Rozcvička byla i pro nás opozdilce. Kupodivu jsme na kole vyrazili první a namířili si to na Pastviny. Tam jsme si našli jedno pěkný skalisko a snažili se navigovat Cestáře, aby nás našli. Pavlův mobil vydrží tak tři hovory a pak držkuje, že chce dobít. A všechny tři hovory vypotřebovali naši milovníci silnic. My zatím karbanili, protože jsme zatím byli ve stínu a do vody se nám moc nechtělo. Pak jsme se odhodlali a přeplavali naproti na pláž, kde jsme si i s Cestářema zahráli na jelena a Evoluci – Muty nabádal lidi v nejbližším okolí, ať si jdou taky zablbnout, ale ty se nám radši smáli z povzdálí. Když byl Muty jelen, tak nám připomínal „fakíra“, protože jeho typickej pohyb po kamenitý pláži byl jak ze zpomalenýho filmu.

 Na lodičky jsme se rozdělili na dvě skupiny a tak jsme já, Eva, Pepa, Petra a Jirka opět mastili karty a na chvíli se sešli s mým bratránkem, sestřenkou a jejich rodičema. Pak jsme nasedli do loďky zevnitř oranžový a tvarem připomínající necky, čímž mi připomněla (ani nevím, jak jsem na to přišla) kachní nohu, a brázdili si v ní Pastvinama. Ze začátku jsme se snažily já, Eva i Petra Pepovi pomoct s pádlováním, ale nakonec sám vesloval a veslům říkal pádla a když jsme pádlovali, tak to byly vesla (a to je vodák!). Při cestě zpátky k molu jsme viděli druhou “kachní nohu” a bezpečně nám identifikaci potvrdilo Mutyho divný tělo a divná hlava. Když jsme je dohnali, Muty se rozhod`, že nasedne k nám a bude veslovat místo Pepy. Jakmile proved`, co si usmyslel, byli jsme všichni zlitý a v “kachní noze” spousta vody. Když Pepa viděl, jak Muty plácá veslama do vody, prohlásil: “Muty, ty seš groteska!” Pluli jsme od jednoho břehu k druhýmu, zatímco druhá ”loďka” byla dost prapodivně vyvážená – na jednom konci Jirka (“Ježíš”) ve vzduchu, Martin vprostřed na normální úrovni vesloval a Jirka Holeček daleko pod bodem ponoru. Fakt zajímavej pohled. Ze zaparkovaný loďky Muty vystoupil jako potapěč, ale zapomněl si tam kapesník. Citová vazba ke smrkáči mu nedovolila nechat ho odplout s nějakým dědulou, kterej mu pořád opakoval, že už odjeli (byl tři metry od mola) a že o něj přišel. Muťas se ale nedal odradit a důrazně prohlásil: “Ale já ho chci!” Nakonec tato jediná suchá věc z našich necek skončila ve vodě a k majiteli ji dopravil Jirka H.

 Cestou zpátky jsme se zastavili v hospodě a po nákupu nezbytných nanuků a pití jsme si dali jednu hru amerických žolíků. Nejdřív uprostřed končící polní cesty a po chvilce jsme se radši přesunuli o kousek vedle. Hráli jsme všichni – já, Petra, brácha, Eva, Mravča a Kuba. Mráva si nabral snad půlku balíčku a pak začal čachrovat, ale nevyšlo mu to o jednu kartu, tak jsem zvítězila já.

 Večer jsme se dozvěděli, že na Rafany na Sucháči sněžilo (=nechali se práškovat), kluci si zahráli fotbal a pak jsme si zazpívali u ohně za zvuků kytar vyluzovaných Zdeňkem a Bárou.

 3.den 18.8.2003 pondělí

 Kralický Sněžník z polský strany

 Snídaně: čaj, chleby s vejcema

 Večeře: nudle s perníkem (ty Babča nabízela snad při každý příležitosti skoro až do konce tábora)

 72 km

 Původně jsme chtěli jet na Suchý vrch, ale díky krásnýmu počasí změnili plán a vydali se na Kralický Sněžník. Za hranicema jsme jeli strašně dlouho pořád jen z kopce, ale pak jsme dupali 15km nahoru po stále se zhoršující cestě. Cestou na vrchol jsme uvažovali o původu slova sněžník – jestli je to mužská obdoba Sněžky nebo sněžnic nebo že by něco jako deštník...???...a s bráchou jsme Pavlovi málem zdemolovali kolo - Pavel: „Škoda, že tady nemáte ještě taťku s mamkou, aby si taky shodili moje kolo. Vy jste hrozná rodina.“ Na úplný vrcholek jsme se vydali všichni kromě Pepy, kterýho zdržela u našich kol (a hospody) nepřekonatelná chuť na pivo. Zdeněk vyrazil stejným směrem jako my, ale podstatně větší rychlostí (nechtěl tam nechat Pepu pít samotnýho). Nahoře jsme si s Evou postavili panáka a přály si to samý jako u Zemský brány, abychom se zúčastnili příštího MFF v Karlových Varech, vyfotili se a Bára se divila, že nad náma stojí pták (poštolka). Taky jsme nahráli krátký video – pozdrav z Kralickýho Sněžníku a nejlepší bylo Pavlovo zakončení „Kous, kous, kous!“. Všichni jsme vybuchli smíchy a Bára se málem skácela. Při cestě dolů začla Eva nebo možná její kolo syčet a nakonec si udělala osmu na zadním kole a chvíli to krosila na Zdeňkově treku. Asi kilák před hranicema jsme zastavili a Pavel se divil, že Mravence pustili přes hranice jen s pasem, bez veterinárního průkazu

 Když jsme opět řítili po českých cestách i necestách a v tý cizině se nikomu nic nestalo, tak jsme to museli risknout aspoň u nás – přejeli jsme koleje i přesto, že byly zavřený závory. U našeho přístřeší jsme nečekaně uhli doleva a dojeli až do Králík. U hřbitova si Bára fotila sochu nad vchodem a my zatím rozmlouvali s jedním “malinko“ jetým dědou. Cestou zpět Pavel píchnul. Zajímavý je, že za celou cestu nahoru i dolů na Kralickej Sněžník nikdo nepíchnul, až Pavel 2 km od intru.

 Večer jsme hráli různý hry. Ve hře se jmény jsme vyřešili problém s tím, že tam byli dva Jirkové velice originálně – z Jirky Nymše se stal “Ježíš“. Pak jsme stejnou hru přetransformovali na zahradní nářadí (Honzin – lopata, Mráva – traktor, Dan – bagr, „Ježíš“ – motyka, Renča – kosa, Muty – přívěs, Pepa – srp, Jirka – křovinořez, Martin – rýč, Peťas – nůžky, Zuzka – hrábě, Beny „Já nevim“, já – sekačka, Eva – sekyra, Pavel – hovnocuc, Zdeněk – hadice, Bára – brousek, Petra – kladivo, Mirek - ???, Lukyn - ???.....). Beny měl dokonce dva životy a byl nejoblíbenější – pořád ho někdo volal, tak stejně moc dlouho nevydržel. Byla to strašná sranda a nejlepší bylo, když si Martin splet` přívěs s tahačem. Díky tomuhle překecu jsme se málem váleli smíchy. Taky jsme se pokoušeli o mašinku, ale ta nám moc nešla. Někteří nedokázali pochopit, kdy to vlastně maj` začít cinkat.

 4.den 19.8.2003 úterý

 ODPOČINKOVÝ DEN

 Snídaně: kakao, rohlíky s máslem a marmeládou

 Oběd: játra s rýží a zeleninou (já – rýže se zeleninou a kečupem)

 Večeře: To už si fakt nepamatuju!

 Při snídani Martin prohlásil, zrovna když jsem zapíjela prášky: “Ty to jíš jak lentilky.“ – poprskala jsem celej stůl. Zbylo nám dost chlebů, tak jsme zkoušeli zhypnotizovat Evu, ale nepovedlo se. Dopoledne jsme blbli v tělocvičně – basket, vybika všichni proti všem (se dvěma míčema – jeden z nich “Tlemílek“) i na družstva a klacek. Stále prší a prší. V noci řádila super bouřka, ale teď ve dne by už lejt nemuselo.

 Cestou z Mariánskýho kopečka začal Honzin s Mutym spojovat telekomunikační sítě s náboženstvím. Odstartoval to Martin nahoře v kostele, když při pohledu na mapu Blízkýho Východu ze Starýho zákona prohlásil: “To je Oddysseus?“ a Muty: “Ne, ne, to je z jinýho náboženství, tady seš u konkurence.“ Před večeří jsme začli hrát turnaj v ping pongu, kterej jsme stejně nedohráli, ale to je fuk, protože jsem snad poprvé v životě někoho porazila (Petru) a taky vidět hrát Mutyho – to byl fakt zážitek , do míčku se trefil tak jednou za deset minut. Před odchodem do jídelny jsme debatovali o známé megalopoli jménem Paskov s největší firmou na výrobu celulózy, sedmi hospodami a třemi tisíci obyvateli. Dnes jsme zahájili experimenty u stolu. Zkoušeli jsme zjistit, kdo dostane jídlo první – jestli záleží na místě, na kterým sedíme, nebo kdo na něm sedí.

 Večer jsme si zahráli obří Člověče, nezlob se. Jenže místo toho, abychom si užili legraci, tak se skoro všichni zhádali. Pro uklidnění všech zúčastněných si nás pár šlo zahrát vybiku do tělocvičny a při poslední hře jsem sejmula docela dost lidí (dokonce i Zdeňka).

 5.den 20.8.2003 středa

 Letohrad

 Snídaně: čaj, rohlíky s nutelou a chleby s tvarohem nebo paštikou

 Večeře: hovězí polívka s líp naběratelnýma těstovinama než první den, bramborový guláš

 67,72 km

 Dnes jsme se vydali do Letohradu podívat se na zámek. Nejdřív jsme nakoupili nanuky a posvačili v parku. Při týhle příležitosti jsme si taky trochu zakarbanili. Při prohlídce zámku Muty rozluštil strop, italský mistr tam nechal nějaký vzkaz v morseovce. Muty byl fascinován taky hrací skříní. Chtěl vyměnit desku, ale to slečna průvodkyně neuměla a naši pomoc odmítla. Měl ještě spoustu dotazů, čímž průvodkyni mírně šokoval a skoro ji i sbalil, jak se později po táboře dozvěděl (Zdeněk se snažil mu ji dohodit, už když jsme tam byli, ale Mutymu se do toho nejdřív nechtělo – považoval ji za moc starou). Pak nás Pepa “hnal“ už bez Cestářů na zříceninu hradu Žampach. Cestou nahoru jsme uvažovali díky okolnímu porostu o spojitosti tohoto hradu s pohádkou o Šípkový Růžence (nebo možná Ostružince, Malince, Bezince,…???). Na ruinách jsme posvačili, vyfotili se a zahráli si na průvodce (Nejsolidnější výklad měl asi Pepa, jen se mu trošku pletly staletí, ale to nic.). Podrobným zkoumáním historie jsme zjistili, že hrad neobývala pouze Divá Bára, ale i Pepův klan (proto sem tak moc chtěl s náma jet). Odhalili jsme totiž dávný problémy s žumpou, následný zpustnutí hradu a přitažlivost místních rodin k žumpám. Dále jsme byli svědky něčeho opravdu překvapujícího – Zdeněk se měnil v mravence a dokonce nám i zatancoval. (Batoh mu vysel od pasu dolů na zadku) Když jsme se vraceli pod kopec ke kolům, Zdeněk mi vyprávěl, jak proběhla první schůzka Šlaufku – přijeli v 00:15. Příště tam taky musím!!! Během toho Kuba objevil kousek od kol velkou hlasitě syčící užovku, tak ji Pavel vyfotil a všichni jsme se na ni šli kouknout.

 Po několika kilometrech a dlouhým kopci lesem nahoru se Báře udělalo špatně, tak jsme se v Letohradu rozdělili – kluci s Pavlem a Pepou jeli přes kopec a Bára se Zdeňkem, já, Petra a Eva jsme jeli podél vody. Nejdřív ale naše nový družstvo dojedlo zbytky jídla od Babči a Bára se posilnila slivovicí (byla dobrá), rodinným balením křupek a slanýma tyčkama (samozřejmě se s náma podělila). Když jel vepředu Zdeněk, tak jsme Báře ujeli a když nastoupila do čela peletonu Bára, uháněli jsme skvělým tempem až do Dolní Lipky.

 Před večeří když jsme říkali “Mňam“, tak my, co jsme jeli zpátky po rovince (Zdeněk a holky), jsme stáli vedle sebe a Zdeňkovi se to strašně líbilo, tak ho Pavel nechal chvíli jen s náma, ale pak: “Nemůžeme mu dopřát zas tolik štěstí.“ Předtím na mě Zdeněk zíral asi pět vteřin jak na zjevení a potom: “Nepotřebuješ s něčím pomoct?“.....Fakt blázen! Otevřeným oknem se do jídelny linul děsnej smrad, nejdřív jsme hledali zdroj a Martin k sobě podezřívavě čuchnul, ale on to nebyl. My jsme ale chtěly vědět, jestli neabsolvovali exkurzi v kravíně. Eva, já a Petra jsme se na něj podívali ve stejnou chvíli dost nevěřícně.........chudák. Eva pořád nemohla pochopit, jak se mi může líbit oranžový boa (je to sice jak “kachní noha“, ale stejně je super!). Obě jsem si v týhle souvislosti vzpomněli na vtip o odkládání boa – Ptá se paní šatnářky: “Můžu si u vás odložit boa?“ “Ale jistě“ odpoví šatnářka. A paní: “Booooaaaaaaaa!!!“ Večer jsme začli nastříkávat logo tábora na trička. Už se mi nahromadilo sedm trik, co mám napsat.

 6.den 21.8.2003 čtvrtek

 TRIATLON na Pastvinách!!!!!!

 Snídaně: čaj a ...........Kdo ví???

 Večeře: vrtule s omáčkou a sojou (já s kečupem)

 40,92km

 Jelo nás celkem dvanáct ve čtyřech skupinách – Rafani, Holky, Cestáři a Mravenci. Startovali jsme všichni naráz (asi 400m plavání), pak jsme běžěli 2,5km (Eva nasadila vražedný tempo a předběhla mě) a potom 8km na kole (předjela jsem Evu a Mrávu na rovince v šíleným terénu a až do cíle jsem Jirku Nymše, co mě doháněl a v cíli o sekundu předjel, považovala za Evu). Jenže Eva stejně jako Martin píchli, tak dojeli současně v čase 1h 12min 5s. Po posilňovací pauze začal triatlon vedoucích, jehož hlavníma organizátorama byli Rafani. Měřila jsem čas. Muty měl plavání za 14min 31s a vybíhal 18min 42s – strašně dlouho se oblíká, ale my se u toho docela pobavili. Celkově ale Muty zklamal – měl kratší čas než Martin s Evou.

 Když si všichni oddychli, zamířili jsme pod vedením Rafanů na pláž. Tam jsem s Petrou a Jirkou H. přeplavala na druhou stranu a pak jsme hráli Evoluci a hledání zvířecích párů podle zvuku. Ve vodě jsme plavali ve dvou družstvech a museli se držet – Pavlovo družstvo vyhrálo (já, Martin, Eva, Bára a brácha jsem se drželi za ruce a kopali nohama – bylo to dost únavný). Když jsme pak já, Petra, Martin a Eva stáli na břehu ve vodě a klepali kosu, tak Pavel prohlásil, že holkám je zima, tak půjdem ven. Čímž nám potvrdil, že Martin prodělal operaci změny pohlaví bez narkózy a bezbolestně – sedí s náma holkama u stolu a vždycky, když nám zbyde jídlo, tak sousedi (Honza K., Beny, Mirek, Dan,...): “Holky se styděj to říct, ale maj tam ještě chleby.“ nebo něco podobnýho. Pak jsme následovali “Rafánky“ ke svahu, kde jsme si zařádili na terénních koloběžkách a někteří i na kolech. Fakt super jízdy!!!!! Všichni jezdili nahoru na vleku, jen švagřík Beník šetřil a vyjel to šest krát na kole. (Mráva to zkusil jednou do půlky.) Pavel nám všem zaplatil jednu jízdu na koloběžce a většina z nás to pak zkusila ještě víc krát. Brácha bláznil na Zuzčiným kole, Zdeněk s Bárou na kolech i kolobrndách a Rafani na kolech.

 Náš experiment se při večeři zdařil – Martin seděl na mým původním místě a Zuzka mu dala jídlo prvnímu. Po chvíli si to uvědomila, ale Martin stejně změnil pohlaví, tak to je fuk. Kečup docházel, Petře už se nepodařilo z tý láhve moc vydolovat a Dan se jí chechtal, ale pak to zkoušel sám a kečup se rozletěl na stůl, podlahu, Danovu botu,..... Babča “fénovala“ Benymu vlasy tou prázdnou plastovou flaškou.

 Večer jsme hráli v jídelně Palermo. Byla to sranda, ale zabíjeli mě moc brzo a já do toho tak strašně chtěla taky kecat. Honza Křižka: “Bára je mafiánka, protože kouká.“ “Eva je mafiánka, protože je červená“ Směje se, protože jí Muty připomíná rozpadajícího se Rasputina z animovaný pohádky Anastázie.

 Výsledky triatlonu družstev

  Rafani

 1. Míra

 2. Dan

 3. Beny

 Holky

 1. Petra

 2. Já

 3. Eva – lepila

  Cestáři – patnáctiletý

 1. Honza Křižka

 2. Jirka Nymš

 3. Martin – lepil

 Mravenci

 1. Peťas

 2. Kuba

 3. Mráva

  Výsledky triatlonu vedoucích

 1. Lukyn

 2. Honzin

 3. Pavel

 4. Reňa

 5. Pepa

 6. Bára

 7. Jirka

 8. Muty

 7.den 22.8.2003 pátek

 Suchý vrch, bunkr Bouda

 Snídaně: čaj, chleby s něčím (já – rohlík s máslem)

 Večeře: gulášová polívka, koblihy se šlehačkou a potom u táboráku buřty (dost dobrá kombinace, co!!!)

 41,75km

 Nejdříve jsme na cestě na letiště přelejzali koleje v dost strmým dolíku a když tam projížděl vlak, strojvedoucí měl asi něco s hlavou, protože se za ni chytal (??). Na letišti jsme si prohlídli letadla. Pavel nám ukázal, z jaký anduly na vojně skákal s padákem a při odjezdu se Jirka Holeček za záhadných důvodů svalil na zem (on to s tím vlastenectvím fakt dost přeháněl). Když jsme dupali na Sucháč, potkali jsme Cestáře jedoucí dolů. Nahoře jsme se chtěli podívat z velmi nízký rozhledny, ale Pavel po zjištění od dost protivný ženský, že za to musíme platit, se naštval a soptil. Brácha, Mráva a spol se jí šli zeptat, jestli jim natočí trochu vody, ale ona zůstala stejně nesnesitelná. Tak ji Zdeněk naštval do třetice. Tento vršek jsme opustili s Pavlovým přání tý prodavačce, aby se jí hovno změnilo v ježka, a Zdeňkovým dodatkem, že tam chcíp` pes, ale tý ženský se moc nechce a vydali jsme se terénní cestou po vršku, kde Míra hodil držku (dokonce dva krát na úplně stejným kameni). Pak jsme se zastavili u geodynamickýho bodu a snažili se přijít na to, co to vlastně je. Zaznívali tam dost odvážný teorie, ale ani jedna se mi nezdála moc pravděpodobná. (Např.: Bod je stále na stejným místě ve vesmíru – to je blbost, Bod se pohybuje se Zemí – ale to se snad pohybujou všechny, ne?,.....) K Boudě jsme dorazili včas a absolvovali dvou a půl hodinovou prohlídku (Tak dlouhou a to jsme neměli s sebou Mutyho). Bylo to celkem zajímavý – třeba exoti z jakýsi kruhový díry se nejdřív modlili a pak tancovali “Novambu“. Průvodce nám sdělil, že díra slouží v dnešní době k chovu těchto exotů a že je nemáme krmit. Třetím exotem do sbírky by moh` být Muty, ale ten by asi moc dlouho bez jídla nepřežil.

 Cestáře jsme potkali až na odbočce na hlavní v Dolní Lipce – jeli dotočit 100km. Dnes s nima jela Renča a když svým novým svěřencům řekla “Nelezte do toho bunkru.“, tak samosebou udělali úplnej opak. Zatímco oni ještě cyklistili, my jsme připravili dřevo na oheň. Při sbírání klestí Pavla nemohlo nic vyrušit, pořád si zpíval “Lalalalalalalala………..” a ani Zdeňkovi se to nepovedlo se vzkazem od Babči. Aspoň pět krát opakoval, že je to důležitý sdělení od Babči, ale neuspěl, tak si začal taky zpívat. No a takhle se zrodila Pavlova nová přesdívka Lalala a naše nová dorozumívací řeč.

 Při večeři jsme se dočkali v experimentování dalšího úspěchu – Martin dostal jídlo od Zuzky opět první, i když seděl na svým původním místě. Starší Lišák nám přivez` předtištěný diplomy a já je napsala všem vedoucím: Pavel – za plné využití zpětného zrcátka a za drsné prosazování pravidel v Člověče, nezlob se; Pepa – za objevení svého klanu na zřícenině hradu Žu(a)mpach (podle Petry klonu); Zdeněk – za podporování svého harému ohnivou vodou; Bára – za chutný doping a vedení družstva Světlušek; Jirka – za neustálé obavy o svého treka a za přílišné vlastenectví (zem líbá tak často jen málokdo). U táboráku jsme si rozdali všechny diplomy a ceny, vyslechli Mutyho několik pohádkových vložek (Karkulka a Perníková chaloupka) a zazpívali si s kytarou, na kterou nám hráli Eva, Bára, Zdeněk a Martin s bráchou si chvíli brnkali. Martin říkal, že normálně hraje jen na koncertech a většinou Bacha a jemu podobný, ale pak zahrál tolik písniček, o kterých jsme neměli tušení, že je napsal taky Bach. V bodování pořádku jsme se my holky umístili v přesně obráceným pořadí než v triatlonu (Íf 3., já 4. a Petra 5.). S přehledem vyhrál Martin – prej mu to doma nebudou věřit. Honzin odjel v poledne a podepsal se na všechny trika, ale na většině odstartoval mánii psaní autogramů na záda. Do tohoto šílenství byli vtaženi i Zuzka s Lukynem, kteří odjeli večer.

 8.den 23.8.2003 sobota

 Pastviny

 Snídaně: mlíko, rohlíky s nutelou

 Večeře: kuřecí maso (já a Reňa – tofu) s rýží nebo bramborama, rajčata, okurky, paprika

 29,07km

 Díky malování a psaní na trička se čas odjezdu posunoval na 10:00, 10:30 a nakonec jsme vyrazili v jedenáct směr Pastviny. Než jsme ale smočili svoje těla v “průzračný” vodě Pastvin, zastavili jsme se v jednom malým bunkříku. Nejzajímavější na prohlídce byl malej “kontrolór”, jehož nejoblíbenější hláška byla k průvodci: “Ještě jsi zapomněl na tohle a tohle.” U vody jsme si zase po dlouhý době zahráli americkýho žolíka a Mravča nám znovu ukázal, jak umí s kartama čachrovat a radit všem kolem sebe. Pak se chystal polít Renču, Báru nebo Petru , ale pytlík s vodou předával Petrovi nebo zkušenýmu Martinovi (on tu vodu kdysi dával do balonků). Tak to samozřejmě vylil a Reňa s Bárou se probraly, už je nebavilo čekat. Renča pak honila Mravence a on zbytek vody vylil na Petru a její reakce: “Mravenče, ty nejseš mravenec, ty seš hovado!” se nám nesmazatelně vryla do paměti. Reňu napadlo, že Mráva v bahně bude vypadat jak želva. Martin ho potom odnesl do vody. Přeplavali jsem na druhou stranu na skalisko, ale byl tam stín a zima, tak jsme po chvíli plavali zpátky. U břehu byla spousta bahna, čemuž Renča, Martin, Pepa a Petra neodolali a začali bahenní bitvu. Za chvíli se přidali i Bára, Eva a brácha, ale já bláto nemám moc v lásce, tak jsem je jen pozorovala ze břehu a házela žabky. Když si toho Pepa a spol všimli, tak po mně chtěli nějaký to bahýnko hodit a Martin se dokonce chystal mě honit, ale já sprintovala po kamenitý pláži a jemu to moc nešlo. Reňa měla bahno i na hlavě. Petře se bahno zalíbilo natolik (měla ho snad i v puse), že Martin málem nevylez` z vody – na souši na něj pořád číhala. Pak se uvelebila na břehu a “bahnila“.

 Když jsme přijeli do Dolní Lipky, strašně jsme od toho bláta smrděli. První to zaznamenal Zdeněk, když přijel k nám, aby nám sdělil, že Rafani si dneska zase pořádně zapíchali – Dan dva krát a Zdeněk osm krát a Míra hodil držku na Suchým vršku na úplně stejným kameni jako předtím. Pak jsme dopisovali trika, sháněli autogramy – při večeři Bára zorganizovala systematický podepisování. Zdeněk maloval na trika “Chrzvrzňa“.

 9.den 24.8.2003 neděle

 Jedem domů!

 Snídaně: čaj, rohlíky s nutelou

 89,42km

 Budíček se trochu opozdil, tak nás Pavel vzbudil před čtvrt na devět místo v 8:00. Opustila nás Petra a stala se z ní nová Rafanka. Díky spravování levýho brzdovýho světla u vleku se posunoval odjezd a zvyšovala se naděje, že stihnem Renčinýho Kubu, co pro ni měl přijet. Jenže bohužel on poznával kraj stejně, jak to má ve zvyku Pepa, tak jsme měli smůlu. (Reňa: “Álo, ty se na něj těšíš víc než já.“)

 Byla docela kosa a pak se to začlo strašně rychle střídat – zima, vedro, zima, vedro,...... Při hledání Litic jsme drandili terénníma lesníma cestama. Na hradě probíhali nějaký soutěže pro děti a my si skoro všichni vyzkoušeli šermování. Jako zkušenej šermíř vypadal jedině Zdeněk. Historii jsme si opět vymýšleli sami a dozvěděli se opravdu překvapující skutečnosti – hrad obývali lidi Mravenčího vzrůstu nebo možná trolové,......... Dole Kuba přeletěl přes řidítka nebo spíš kolo se složilo pod stojícím Kubou. Jirkovi prask` řetěz, tak ho Pavel a Cestáři dávali dohromady a my na ně čekali v Potštejně v cukrárně. Při hledání zmrzliny se ztratila Bára, ale my ji brzo našli. Tam jsme si chvilku zakarbanili, ale s příjezdem Cestářů a Pavla jsme karty museli sbalit.

 Pak jsme uháněli po státovce a vyhli se jednomu stoupání (jeli jsme přes Peklo nad Zdobnicí). Foukal strašně silně protivítr. V Bílým Újezdě jsme se zastavili v hospodě a postupně tam chodili pro vodu. Když už tam šel asi pátej člověk (Muty), číšník mu automaticky ukázal směr k záchodům. V Novým Městě na námku čekali Rafani, který už stihli vyzkoušet nejlepší zmrzku (jahodovou). Zjistila jsem, že mám dost rozmazanej fialovej nápis na zádech. Většina se do letošních táborovejch trik převlíkala až právě tady a kupodivu se našel i sklerotik Mirek, co svoje tričko zapomněl. Jedem přímo do Náchoda, abychom to stihli přesně na čas. U Tepny si Rafany zahráli na šíp a my Mutomravci předvedli “spanilou krasojízdu“. Dlouho jsme se loučili a protože naši se zapomněli u známejch, tak nám Babča hodila kufr a tašku před barák. DÍKY MOC!!!!!

 Tento tábor jsme si skvěle užili a myslím, že patří k dokonalým táborům, jako bylo Dářko a Lomnice!!!! Babča s Maruškou se výborně starali o blaho našich žaludků a to i těch hodně náročných. Sešla se super parta, zablbli jsme si, zahráli praštěný hry jako třeba Evoluce a, i když naše kola nezdolaly takový vzdálenosti jako v minulých letech, myslím, že to vůbec nevadí a že jsme si to bohatě vynahradili. Celkový součet km podle mýho tacháku je 464km, což činí průměrně za den 51,6km, bez odpočinkovýho dne to je 58km a bez triatlonu 66,3km. Moc se mi to líbilo a na příští (můj už šestý!) cyklisťák pojedu strašně ráda!!!!!

Komentáře