Mravenci na táboře v Šumperku

1.den – 7.8.2004 – sobota 114 km

Parta se schází kolem 7mé ráno za Tepnáčem v Náchodě. Jsme moc rádi, protože náhradní kuchařka jede s námi a o naše bříška bude postaráno. Mravenečků je nakonec 5 a je to nejmladší Čižek, brácha od Honzy (Jirky), dva Ondrové, jeden z nich s přezdívkou Máslo dle příjmení, dále Martin později s přezdívkou Myšák, protože dělá myšky na silnici a Michal. V dobré pohodě po úvodním seznámení se a vysvětlení, jak se chovat na silnici, vyjíždíme kolem osmé na hraniční přechod v Bělovsi. Jedem 3 družstva, Lukin s Janou a Míra s Danem vezou auta, ostatní na kolách. Nastoupali jsme asi 10 km s první zastávkou v mlze poblíž Čihalky nad Zielencem v Polsku, pak krásným sjezdem po polské straně do Orlického Záhoří a po naší straně přes Bartošovice na Zemskou bránu. Tam probíhá rekonstrukce, takže nebyla idylka a pohoda, poseděli a poobědvali jsme tedy u chaty Čihák. No a zase do kopce Petříkovice, Mladkov a směr Králíky. Ještě před tím jsme zkusili zkratku, která asi po kilometru stoupání skončila na slepém místě v lese, takže svačinka a zase pěkně zpátky. V Boříkovicích jsme všichni vlezli na traktorovou duši v místním koupališti a perfektně jsme se osvěžili, takže cesta přes Červenou Vodu byla příjemně zvládnuta. Asi 20 km před Šumperkem jsme v zatáčce v restauraci pojedli zmrzlinu, Barča, která jela s námi, nás naučila pít točenou studenou kofolu a pak za mírného deště, spíše jen poprchávání z oblohy široko daleko bez mráčku, jsme dojeli na začátku Šumperka Mutanty – Slunéčka ( Mutyi, Eva Johnová, Ála a nově Markéta. Měli asi o 5 km více, jeli přes Polsko až do Dolní Lipky. Společně dle Mutyho rady s neplánovanou prohlídkou části města jsme dorazili k cíli kolem 18,30 hod. a měli jsme asi 114 km za sebou. Poklona před všemi..Všichni Mravenci měli překonán dnes osobní rekord a někteří i několikanásobně. K večeři mimo Rafanů (dnes Zděbor, Petra, Jirka Nymš a Jakub z Dobrušky) čekal i Martin z Frýdku Místku a samozřejmě ti, co přijeli auty.. Ubytování a kuchyně super, nálada taky, seznamovací hry navečer, sprcha a do spacáčků. Dobrou noc.

2.den – 8.8.04 – neděle, 43 km , celkem 157 km

Všechno nás pobolívá, tělo těžce vstává, většina jde po půl osmé na rozcvičku, část Mravenců pomáhá v kuchyni, máme službu. Snídanička, sváča s sebou a už se vyjíždí. Jde to sice trochu ztuha, ale za chvíli jsme u zooparku – něco mezi šrotištěm starých verků, kde jsou ale vzácné rarity, k tomu taková malý zemědělská zoo, klukům se to docela líbilo a jedna cyklistka se dala k nám, máme Markétku. S Danem nás jezdí dnes osm. Před polednem jsme asi 4 km. poodjeli k přehradě Krásná, príma voda, super prostředí, jen vítr by mohl být slabší. Vykoupali jsme se , někteří i trochu opálili až spálili a kolem třetí jsme vyjeli směrem na Malíkov, Sudkov a Bludov. Tady jsme se podívali do malinkých lázní a jeli jsme více než hodinu do kopce na rozhlednu Háje ( 613 m n.m.?), převýšení něco cca mezi 300-400metrů, místy strkáme kola ale nakonec se k rozhledně dokončené (stará vyhořela) v roce 1996 dostáváme. Máme kliku, za půl hodinky zavírají, asi po 80ti schodech vystoupáme nahoru a kocháme se krásným výhledem na všechny strany. Zpět již krpálem k hájovně a krásným sjezdem serpentýnami „domů“. Jsme první , kolem půl sedmé, máme asi 43km ujeto a jsme v pohodě. Nudlová polívčička, vepřové na paprice s knedlíkem – no prostě bez chyby. Po večeři umýváme nádobí a vypravujeme při tom vtipy a pak už ven do parku něco hrát. Ani se nechce spát, i když jsme unavení. Kam zítra?

3.den – 9.8.04 – pondělí: 52 km, celkem 209 km.

Už jsme trochu v kupě, po rozcvičce s Bárou a snídani se rozjíždíme směrem domů, ale jen přes Bludov do Klášterce, kde odbočujeme a stupáme do Horní Studénky , pak chvíli na třešních a pokračujeme do Štítů – sice tam mistr světa Valenta nebyl, ale po cukrárně a odpočinku na náměstí jsme občíhli jeho areál. Po malém zabloudění v městečku jsme vyrazili krásnou cestou kolem říčky Březná ( vykoupáníčko na splavu pro odvážné a otužilé) nahoru na Jedlí, kde po občerstvení v obchodě bylo vykoupáníčko pro všechny na koupališti – super, sice pod pastvinou, ale voda i prostředí prímové a Ondrova četba „Trnek“ neměla chybu. Sem za námi osmi – protože s námi dnes jel i Míra Lišák – přijel Jirka Holeček. Společně jsme pak jeli přes Rovensko, Postřelmov ( pivko a drahá kofola) , Sudkov a zpět do Šumperka – Míra naháněl srandovního cyklistu, pohodička. Tak už do sprchy, něco si zahrát a zítra ? Zahrál se fotbálek a nakonec informace o kilometrech – 52 km.

4. den – 10.8.2004 – úterý 109 km, celkem 318 km.

Velký den Mravenců. Péťa má přezdívku Chlup a zdolali jsme Praděd. Nejlepší denní dnešní výkon, ani Rafani , ani Mutantni neměli najeto více – 104 km. Šumperk, Velké Losiny, Kouty a za Kouty již stoupání na Petrovku po silnici, dále po šotolině přes Kamzík na Švýcárnu a zase po asfaltě na vrchol Pradědu. Kolem půl druhé jsme se již rozhlíželi z vršku rozhledny. Pak už krásný sjezd přes Ovčárnu, Hvězdu do Malé Morávky – potraviny, svačinka, pak Rýmařov a stoupání na Skřítka. Pokec s chlápkem na Hondičce, oddech. No a už jen sjezd, zastávka u splavu v Šumperku a v 19 hod. na večeři. Průměr se vším všudy asi 17,5km/hod. Večer – super večeře knedlíček nebo rýže s gulášem– ještě koupáníčko u splavu s natočením dalších 5ti km, takže celkově 109 km za dnešní den.. Opět výtečný den. Večer jsme se rozrostli o Tondu, který nám bude vařit.

5.den – 11.8.2004 – středa. 29 km., celkem 347 km.

Odpočinkový den, po snídani utíráme nádobí, pak oprava prázdného kola u auta – někteří mravenečci asistovali, rozloučení se Janou, která nám tak dobře vařila, ještě jsme ji vzali na přehradu Krásné, blbnutí ve vodě i na souši, oprava , promazání a seřízení kol, rozloučení se s Jirkou Holečkem, který též odjíždí pracovat a kolem třetí jedeme do Velkých Losin na zámek. Stíháme poslední prohlídku od 16ti hodin, nikdo nebyl mučen a napaden pro čarodějnictví ( od Boblíka), docela hezké zbraně a tapiserie, kožené tapety, starý nábytek, trochu ponurosti. Pak projížďka parkem v lázních, podívání se, kde v 5ti letech Míra Vodičku pobýval, mrknutí na přelidněné termální koupaliště a pak již zpět se zastávkou na koupališti v Rapotíně. Unavení od slunce a ze včerejška se vracíme po 29ti km. naposledy do vily Doris, od zítra bydlíme v tělocvičně zákl. školy. Máme službu, rozbíjíme talíř, který nám je opakovaně vyčítán, že chybí. Ale vše je jinak, někdo jiný rozbil též talíř a nepřiznal se. Večer městečko Palermo a začínáme se balit.

6.den – 12.8.2004 – čtvrtek . 45 km, celkem 392 km.

Po budíčku a rozcvičce snídaně sladká – koláčky. Pak balení a převezení věcí do tělocvičny- stěhujeme se na nové místo asi 1,5 km. Kuchyně zůstává na původním postu a nový kuchař Tonda se snaží. Na koupališti v Rapotíně máme smůlu, platit vstupné na pár minut nemá cenu, takže zrovna do sklárny na prohlídku . Viděli jsme spoustu zajímavého, jak ruční foukání skla , tak strojové, ohýbání skla – vše výroba svítidel. Exkurse byla super. Pak bašta na dvakrát , nejprve stánek se zmrzlinou asi s 30 druhy výborné zmrzliny kdy všichni měli více jak 5 kopečků, často kolem 10ti, následně ve vile Doris „HAMBÁČE“ 3-4 kousky na jednoho do sytosti ještě s jablkovým kompotem – prostě těžké rozmazlování žaludku. Odjezd na Krásné po představení pomocníka kuchařky – Štěpánky (Bláhové) oklikou přes Malín tak, abychom jako Mravenci věděli část trasy triatlonu, ten nás totiž čekal. Koupání, městečko Palermo... Na obzoru starý Míra Vóďa s tím, že udělal asi 127 km přes Polsko a kopečkama, následně dochází i Renča s pejskem, ta zase přijela autem z Olomouce. A už tu je triatlon, všichni nažhavení, plavání přes jezero, pak běh kolem a následně 10 km na kole. První dojíždí Jakub Chmelař, následně Petra Fulková, Martin Zháněl, pak první Mravenec Michal Švorc, Beny mimo soutěž, pak Ála, Zdebor mimo soutěž, pak další Mravenec Ondra Prchal, následně Evina Johnová, Jirka Nymš, a další Mravenci Martin Gennert (Myšák), Ondra Maslikiewicz, a Petr Čížek ( Chlup) a Markéta Píšová. Vyhráli všichni, vydržet maximální výkon mezi půl až tři čtvrtě hodinou je obdivuhodné. Ještě poslední vykoupání, pokec a jedeme na večeři. Česnečka, nudle s mákem, máslem, oříšky, broskvovým kompotem – poezie v kuchyni. A jedeme spát do tělocvičny, máme v plánu fotbálek. Ten se však nakonec nekoná, protože Mutyi vypravuje a promítá na obrazovce obrázky ze své cesty na kole po Evropě.

7. den - pátek 13.8.2004 – 61 km, celkem 453 km.

Lze–li to tak říci, tento den začal bouřkou se silným větrem kolem půl třetí v noci, zavírali jsme okna a záviděli těm, co je nepohoda neprobudila. Budíček do ubrečeného tmavého ale nepršícího rána s rozcvičkou, pak pomalé balení ( po triatlonu fyzický útlum) a odjezd na snídani. Opět nás čekalo mňamkové překvapení v podobě chleba s máslem, banánem a nutelou. Konečně dopadla i vycházka po městě s okukováním výkladů a zpět z města jsme už šli s Mutanty. V kuchyni další překvápko – postarejte se o sváču. Směs bramborové kaše ze sáčku, cibulky, majoránky, soli, másla a vegety spolu s vepřovou konzervou byla hotová za chvíli a její společné pojídání z hrnce v parku nemělo chybu. Neudělali jsme ani moc nádobí, takže za chvíli jsme testovali splav, kde byl po dešti větší průtok. Martinovo kolo si žádalo opravu, do papírny v Losinách jsme proto přijeli později. Bylo na co koukat a představu o vzniku papíru si udělal zřejmě každý. Přes hlasité protesty jsme se nevraceli zpět do Šumperka (to by bylo potupných 20), ale jeli jsme dál přes Kouty na Dlouhé stráně . Do elektrárny jsme se bohužel nedostali, většina ( mimo unaveného Ondry Prchala a Chlupa) si alespoň vystoupala k dolní nádrži, kde si udělala představu o mohutnosti celého díla. Nasadit bundy a rychle k večeři. Jelikož jsme ještě nebyli v Maršíkově a nemohl jsem to přenést přes srdce, odbočil jsem tam. Netušil jsem však, že právě zde Dan prorazí duši na kanálu, takže spravování. K večeři jsme sice dojeli ve čtvrt na osm, ale byli jsme první, ostatní byli v tělocvičně a přijeli až před osmou. Čekání na hromadu rýže s kukuřicí, masem, kořením ... stálo však za to, opět pěkný kousek kuchařské dvojíce. Zatímco vedoucí vytvářeli v potu tváře diplomy, dorost si hrál městečko Palermo. Pozdě- kolem půl desáté – byl přesun do tělocvičny, zde u svíčkového táboráku písničky, vyhodnocení tábora, legrácky a rozloučení se se čtyřmi účastníky, kteří odjíždějí domů – Míra Lišák, Beny, Dan a já ( tedy Pavel). Míra starší převzal Mravence a přejeme jim hezký zítřek a přiměřené počasí na cestu domů. Jistě se pozítří v Náchodě uvidíme. Tak ahoj.

8.den – 14.8.2004 – sobota . 36 km, celkem 489 km.

První den co vedu „Mravece“ bez Pavla. Ráno budiček a rána mezi oči. Mravenci mají službu. Máme na starosti rozcvičku. Počasí nic moc, začalo pršet. Po snídani se vracíme do tělocvičny a dělají se trička Šumperk 2004. Stále prší. Po obědě se přece jenom vydáváme na kolo směr Rapštejn. Cestou nás dojedou Rafani a společně dojedeme na zříceninu hradu. Po asi hodinové přestávce jedeme stejnou cestou domů. Jsme pěkně promočeni, ale spokojeni. Proběhneme sprchou a jdeme na večeři. Zítra nás čeká náročný den – jedeme domů. Předpokládaná trasa: Králiky po žluté turistické značce, Mladkov, Pastviny, Nekoř, Žamberk, Litice, Rychov nad Kněžnou, Solnice, Dobruška, Nováč a Náchod. Sepsal Míra Vodička senior.

9.den – 15.8.2004 – neděle, 137 km dle tachometru Míry Vodičky, celkem úctyhodných 626km

Ráno bez rozcvičky vyjížděli Mravenci asi kolem půl deváté, do Králík to bylo trochu přírodou a kopečky, pak již dle plánu přes Mladkov na Pastviny, kde byla větší sváča, další oddech byl v Litících a pak už domů. Počasí bylo až dost teplé, ale šlo to a hlavně nepršelo a nebyl žádný silný protivítr. Větší defekty nebyly a cestu na kole jel z Rafanů Zděbor, Petra Fulková, Jirka Nymš a Jakub. Mutanti zůstali jen tři – Mutyi, Ála a Evina Johnová. Mravenci byli všichni – Míra Vodička senior, Chlup, oba Ondrové, Michal a Martin spolu s Markétkou. Naproti přijel pan Maslikiewicz do Vamberka a za Chábory za Dobruškou dorazil pan Čížek, Dan a já,tedy Pavel, společně jsme si dali v Nováči zmrzlinu a kolem čtvrt na devět večer jsme dorazili do náručí rodin a vody sprch a van. Lukin s autem už rodičům rozdal zavazadla a přišla se podívat i Zuzka, Beny a Míra. Vše tedy skončilo v pohodě a bez nehody a všichni překonali svými výkony i ty nejodvážnější představ – to mluvím hlavně za Mravence a samozřejmě i za sebe. A kdo bude chtít, tak za rok ahoj. Pavel