Večerní radovánkyVítěz triatlonu u RafanůRafani na VýrovceU táboráku nechybí kytaraNávštěva u horské služby ve Špindlu

Přihlášení

Přihlášení

Neznáte heslo k webu?
A byli jste na táboře nebo na víkendovce nebo jste chodili na kroužek?
Napište si o heslo na mail: jirka (zavináč) ventilek (tečka) org.

Přihlášením získáte:

  • možnost přispívat na nástěnku a do zápisků
  • možnost být mailem informováni o chystaných akcích a důležitých novinkách
  • Poslední komentáře

    Tabor 2017 - 3.den

    Zdravíme všechny cyklisty, jsme rádi že vám počasí zatím přeje a že si to užíváte. Velký pozdrav Filipovi a ať vám to ještě šlape na dalších výletech. Moc pozdravují ... více
    Steinerovi 2017-08-15 10:20:39

    Tabor 2017 - 1.den

    Posíláme moc pozdravů všem cyklistům, přejeme ať Vám hezké počasí vydrží a krásně Vám to šlape. Zdravíme Ondru Žitného z Mravenců...
    Žitní 2017-08-15 06:44:21

    Tabor 2017 - 1.den

    Pozdrav všem cyklistům, ale hlavně Aničce ... užij si tábor :-)
    :-) 2017-08-14 22:21:25

    Tabor 2017 - 1.den

    Zdravime tåborníky a přejeme spostu šťastných kilometrů a zážitků Speciálnī pozdrav mravencům Kubovi, Filipovi a Ondrovi.
    2017-08-13 16:49:30

    Poršáci v Nasavrkách

    Sobota 15.8.

    Již počet přihlášených dětí letos sliboval povedený tábor. Proto jsme se hned na začátku rozhodli vytvořit nové čtvrté družstvo druhých nejstarších dětí se jménem Poršáci. Sešli jsme se tradičně v 8 hodin na dopravním hřišti v Náchodě, kde proběhlo oficiální zahájení tábora. Na pouť s nově vzniklým družstvem se vydaly známé tváře z předešlých let Jirka Balcar, Matyáš Vojtíšek, Vašek Hégr, Jonáš Gerhát, Filip a David Horákovi, ale i noví cyklisti Filip Striner a Marek Konvalina. Vedoucími byli Honza Milt všem známý jako „Mráva“ a Michal Řada.

    Celá tour začala úvodním prologem po Náchodě z dopravního hřiště před budovu Okresního soudu. Tam jsme se všichni nalodili do autobusu, který nás dovezl na start první etapy do Týniště nad Orlicí. Ta slibovala celkem rovinatý profil nížinou okolo Hradce Králové a Pardubic, zakončena však byla vrchařskou prémií první kategorie na úpatí Železných hor před sokolovnou v Nasavrkách.

    Vyrazili jsme nejprve po asfaltu, později hezkou stezkou lesem přes Horní Jelení, Uhersko do Chrastu. Krátce před ním nás zastihla přeháňka s bouřkou, ale i štěstím, neboť v tom správném okamžiku jsme narazili na autobusovou zastávku, která posloužila jako náš úkryt. V Chrastu jsme minuli místní zámek a projeli zámeckou zahradou, až jsme o pár kilometrů dál stanuli u Horeckého rybníku. Zájem dětí koupat se nás přesvědčil k dalšímu odpočinku. Pak už jsme vyrazili dál do Podskály, pokračovali hezkým singletrekem přes Silnici a Žumberk k Nasavrkám. Cestou jsme potkali ještě pár historických závodních aut, která absolvovala svůj přejezd mezi erzetami místní rallye. Na závěr jsme byli nalákáni modrou turistickou značkou do pekelského údolí pod Nasavrky, ze kterého jsme se museli dostat již zmíněnou vrchařskou prémií.

    S poctivou dávkou 72 km jsme v podvečer dorazili do tábora, dali si večeři a elán dětí při večerních míčových hrách byl důkazem toho, že první etapu všichni zvládli bez problémů.

    Neděle 16.8.

    Famózní cyklistické výkony ze soboty Jirky a nováčka Filipa katapultovaly tyto kluky o kategorii výš do starších Rafanů. Na oplátku do našeho družstva od Rafanů přišli Kuba Hejzlar a Jonáš Příjmení. Stejně jako sobota i neděle slibovala horké letní počasí, po které mělo dle předpovědi následovat ochlazení s deštěm. Logicky jsme tedy jako hlavní cíl druhé etapy zvolili přehradu Seč.

    Etapu jsme zahájili opět sjezdem do pekelského údolí odkud jsme podél Chrudimky dojeli až do Slatiňan. Zde jsme si prohlédli místní zámek se zahradou, nasvačili se a vše zakončili prohlídkou koní zdejšího hřebčína. Poté nás čekalo stoupání ke Kočičímu hrádku, až jsme se postupně dostali k rozhledně Bára. Z vrcholu jsme viděli především krásy Pardubického kraje dominující zejména městy Pardubice a Chrudim a v dálce Kunětickou horou. Odtud jsme pokračovali do Chrudimi, ve které nás nezastihlo víc než jen liduprázdné město nedělního poledne. Po krátké zastávce na náměstí jsme tedy pokračovali po červené turistické značce a poslední část cesty po silnici k přehradě Seč. Zde jsme se vykoupali a občerstvili. Pak nás čekala už jen cesta po silnici zpět do Nasavrk s několika terénními úseky. V nejtěžším z nich nezvládl svůj stroj Filip a prvotřídním způsobem ztvrdil svoji přezdívku Evžen Bažina. Kromě bláta, které měl úplně všude, se mu naštěstí nic nestalo a tak po jeho umytí v potoce jsme mohli pokračovat dál do tábora, kde nás na samotný závěr čekala opět vrchařská prémie.Obrázek k zápisku Poršáci v Nasavrkách

    Druhý den jsme přidali dalších 65 km a děti jsme tím utahali tak, že po večerce už ani nezlobily.

    Pondělí 17.8.

    Předpověď počasí se bohužel naplnila a tak jsme se probudili do deštivého dne. Všem byla jasné, že dnes toho na kole moc neujedeme a tak jsme dopoledne strávili tím, že jsme si o teorii techniky jízdy na kole povídali. Po obědě jsme si zahráli hry v tělocvičně, a protože později přestalo pršet, rozhodli jsme se ověřit si své teoretické znalostí získané dopoledne v praxi na kole. Na dvoře jsme vytvořili několik stanovišť, kde si každý mohl vyzkoušet bezpečné kritické brzdění, přeskok přes kládu, stání na místě, jízdu po zadním kole nebo přejezd hlubokého načechraného štěrku.

    V pondělí jsme sice nepřidali ani kilometr, zato jsme si však odpočinuli, nabrali síly do dalších etap a zdokonalili se v ovládání svého kola.

    Úterý 18.8.

    Ani úterý však neslibovalo lepší počasí, ba dokonce propršel celý den. Dopoledne jsme tedy absolvovali přednášku zdravovědy týkající se první pomoci. Po obědě jsme zahájili tradiční kreslení táborových triček a volné chvíle byly vyplněné hrami v tělocvičně.

    Tím jsme absolvovali další odpočinkový den a čekali, zda se pozitivnější předpověď počasí na další dny skutečně naplní.

    Středa 19.8.

    Středeční ráno však bylo ještě deštivé. Využili jsme ho tedy k dokončení triček a hraní míčových her v tělocvičně. Po obědě ale déšť ustal a my se rozhodli opět rozšířit svoji sbírku kilometrů. Díky neustálé hrozbě deště jsme nechtěli jezdit daleko od tábora, a proto jsme zvolili okružní jízdu okolo Nasavrk s hlavním cílem památníkem Ležáky. Jeli jsme přes Libáň, Částkov, Bošov a Miřetice. Procházkou po bývalé vesnici Ležáky jsme si odpočinuli a přes Strkov, Ctětín a Novou Ves jsme se lesními cestami vrátili zpět do Nasavrk.

    Nenajeli jsme mnoho, odpočinkových 25 km, které nás měly připravit na další celodenní etapy následujících dní.Obrázek k zápisku Poršáci v Nasavrkách

    Čtvrtek 20.8.

    Ve čtvrtek jsme se opět probudili do slunného dne, což nám zajišťovalo příjemnou atmosféru pro další celodenní výlet. Tentokrát bylo našim hlavním cílem Muzeum cyklistiky v Nových Hradech s místním zámkem.

    Protože cíl byl poměrně daleko, rozhodli jsme se, že cestu tam absolvujeme po silnici. Vyrazili jsme přes Miřetice a Vrbatův Kostelec do Skutče, kde jsme si odpočinuli v místní cukrárně, kterou nám den předtím doporučili Rafani. Poté jsme pokračovali přes Předhradí, Perálec a Zderaz až do cíle v Nových Hradech. Zdejší Muzeum cyklistiky nám ve 3 patrech představilo stroje našich předchůdců a myslím, že při pohledu na ně byli všichni rádi za kola, na kterých jezdíme dnes. Zpáteční cesta již byla zajímavější. Hned od samého počátku jsme jeli po polních a lesních cestách. Projeli jsme i skalní město Toulovcovy maštale, kde jsme si opět vyzkoušeli své technické dovednosti na kole. Pádu se tentokrát ve sjezdu neubránil David, ale ani tomu se naštěstí nic nestalo. V těchto chvílích také začala vznikat hymna oddílu o Evženu z Bažin. Cestou nás potkal i nečekaný romantický výhled na hrad Rychmburk. Posledních 15 km jsme byli opět nuceni absolvovat po silnici, neboť západ slunce ohlašoval konec dne.

    Do Nasavrk jsme dojeli již za tmy. Přestože byli všichni po celodenním výletě unavení, neskrývali nadšení ze záživného dne. Na konto jsme přidali dalších 74 km.Obrázek k zápisku Poršáci v Nasavrkách

    Pátek 21.8.

    V pátek nebyla v plánu společná celodenní etapa jako obvykle, nýbrž individuální časovky, které patří ke každé tour. Dopoledne se na dvoře naší sokolovny konala tradiční jízda zručnosti a nově také želví závod. Zatímco jízda zručnosti vyžadovala bravurní technické ovládání kola v mnoha různých situacích a zdolání všech překážek co možná nejrychleji, želví závod prověřil především stabilitu jezdce s cílem projet vytyčený úsek asi 5 m za co nejdelší čas.

    Na vteřinu stejný čas v jízdě zručnosti dosáhl Vašek a Jonáš a rozdělili si tak první místo. Třetí pódiovou příčku potom obsadil Matyáš. Nejlepší stabilitu při želvím závodě prokázal Vašek, druhý skončil Jonáš a poslední pódiovou příčku obsadil Marek.

    Po obědě následoval tolik očekávaný triatlon. Trať závodu byla vytyčena poblíž našeho táboru. Plavecká část se uskutečnila v nedalekém lomu a v jeho blízkém okolí se závodilo na kole i běhalo. Na Poršáky čekalo asi 100 m plavání, následovalo asi 16 km na kole a závod každý zakončil asi 2,5 km běhu.

    Plavání nejvíce svědčilo Vaškovi a na kolo tak vyrážel s náskokem několika sekund pronásledován Bažinou (Filipem) a Jonášem. Během cyklistické části však všichni tři utvořili skupinku, a kromě toho že vzájemně spolupracovali, také kuli plány na vítězný trhák. Běh nakonec rozhodl. Cíl spatřil první Vašek, za ním doběhl Jonáš a třetí byl Bažina. Po závodech následoval už přímý návrat do tábora, kde si děti zpestřily večer hrami v tělocvičně.

    Sobota 22.8.

    Sobota byla z hlediska tábora netradiční, o to snad pro děti zajímavější. Oba vedoucí Poršáků se totiž účastnili nedalekého cyklistického závodu Manitou Železné hory České spořitelny, podpořeni dvěma nejrychlejšími Rafany. Pro jejich družstvo to tak znamenalo, že část byla připojena k Rafanům, ostatní k Alíkům.

    Ti, co byli připojeni k Rafanům, vyrazili na trať závodu, kde nejen nabili nevšedních zážitků, ale především vytvářeli fantastickou atmosféru. Večer již byl ve znamení táboráku s tradičním vyhlášením všech soutěží, celotáborové hry, předáním diplomů a zpěvu u ohně.

    Neděle 23.8.

    Poslední den nás tradičně čeká etapa z tábora zpět do Náchoda. Tento rok tak slibovala slušných asi 100 km. Jakmile jsme si zabalili a vše uklidili, chopili jsme se řídítek a vyrazili vstříc rodičům. Protože jsme měli před sebou nemalou porci kilometrů a v 17 hod jsme potřebovali být v Náchodě, nemohli jsme se tentokrát zdržovat užíváním si schopností horského kola v lese a raději jsme zvolili nejkratší cestu po silnici. Jelikož se Markovi předchozí den zalíbilo u Alíků, vyrazil na poslední etapu s nimi a na oplátku nás posílil Honza Žďárský z Rafanů.

    Z Nasavrk jsme jeli do Slatiňan, minuli jsme Holice, až jsme přijeli zpět do Týniště nad Orlicí. Zde jsme si dopřáli točené zmrzliny, trochu odpočinuli, abychom mohli pokračovat dál. Vyrazili jsme směr Opočno, kde si celkem nepříjemně opět „ustlal“ Bažina. Tentokrát se to neobešlo bez porce štiplavé desinfekce, ale i přesto jsme mohli po několika minutách pokračovat zase dál. Projeli jsme Bohuslavice, okolo vodní nádrže Rozkoš přes Provodov – Šonov a vysokovským kopcem zpět do Náchoda. Na Champs Élysées náchodského dopravního hřiště nás vítaly davy diváků v podobě našich rodičů, tleskaly a měly radost, že náš opět vidí. Poslední etapa se stala královskou, měřila 97 km.

    S celkově více než 350 km jsme tak zakončili naši tour po Železných horách. Letos se skutečně povedla, sešla se skvělá parta lidí, která když do toho šlápla, i velcí závodníci v Železných horách se ohlíželi a zdvihali palec nahoru.

    Obrázek k zápisku Poršáci v Nasavrkách

    Michal Řada 21. 09. 2015 21:58:09

    Komentáře