Vítěz triatlonu u RafanůI nejmladší hezky dupkaj do kopečka v KrkonošíchVybíráme cesty krásnou přírodouMravenci pod Černou horouU táboráku nechybí kytara

Přihlášení

Přihlášení

Neznáte heslo k webu?
A byli jste na táboře nebo na víkendovce nebo jste chodili na kroužek?
Napište si o heslo na mail: jirka (zavináč) ventilek (tečka) org.

Přihlášením získáte:

  • možnost přispívat na nástěnku a do zápisků
  • možnost být mailem informováni o chystaných akcích a důležitých novinkách
  • Poslední komentáře

    Aktuality z tábora v Lanškrouně na FB

    Zdravím všechny cyklisty.Ať Vám počasí přeje, máte spousty zajímavých zážitků a najedete hodně kilometrů. Mějte se moc hezky a užívejte. Matějovi posílám velikou pusu. mamka Lukášová
    Leona Lukášová 2020-08-19 09:37:17

    Tabor 2017 - 3.den

    Zdravíme všechny cyklisty, jsme rádi že vám počasí zatím přeje a že si to užíváte. Velký pozdrav Filipovi a ať vám to ještě šlape na dalších výletech. Moc pozdravují ... více
    Steinerovi 2017-08-15 10:20:39

    Tabor 2017 - 1.den

    Posíláme moc pozdravů všem cyklistům, přejeme ať Vám hezké počasí vydrží a krásně Vám to šlape. Zdravíme Ondru Žitného z Mravenců...
    Žitní 2017-08-15 06:44:21

    Rafani – tábor Hostinné 2009

    Sobota 15. 8. – ujeli jsme 68 km

    Letošní tábor byli vedoucími Rafanů Beny a Jirka Nymš. Po zahájení tábora hlavním vedoucím Mutym jsme si od rodičů přebrali všechny Rafaňátka, kterými byli Petr Čepelka, Tomáš Dvořák, Michal Kopecký, Iva Maslikiewiczová, Jan Pouba (Johny), Radka Teichmanová a Ráďa Vlčková. První den se k Rafanům ještě připojil Jakub Řada a Jirka Svoboda (Benyho kamarád).

    Obrázek k zápisku Rafani – tábor Hostinné 2009

    Po kontrole kol a hromadné fotce jsme se vydali zdolat první kopec tábora, kterým byl stoupáček na náchodský zámek. Alejí jsme dojeli na Kramolnu a přes Řešetku a Studnice jsme došlapali ke splavu v Ratibořicích, kde jsme měli domluven sraz s ostatními oddíly. Jelikož jsme byli na místě první a nechtělo se (aspoň většině;-)) „jen tak“ čekat na ostatní, rozjeli jsme se směr Žernov, abychom částečně projeli trať Žernovského bajku, na který se více jak polovina našeho oddílu chystala.Po krátké sváče u splavu s Mravencema jsme pokračovali podél Úpy do Havlovic. Tam jsme se ještě potkali s Mutantama, kteří na splav netrefili a jeli hned až do Havlovic:-)

    Do Hostinného to byla stále ještě pořádná štreka, takže po další sváče na havlovickém hřišti jsme dospurtovali do Úpice. Následoval táhlý kopeček do Starého Rokytníka a pak další houpačky přes Staré Buky až do Pilníkova. Hostinné bylo už za rohem, takže po krátké pauze u místní hospůdky nebyl pro nás problém přijet do tábora. V táboře jsme byli z oddílů jako první, ale to byl plán – měli jsme ještě bojový úkol. Po zabydlení jsme opět sedli na kola a vydali se směr les! Asi dvě hodiny jsme nosili z lesa dřevo a úspěšně ho sekyrkou a pilou porcovali na stravitelné kousky pro náš táborový oheň. Když jsme se kolem sedmé hodiny vrátili do tábora, všichni byli již na místě a večeře čekala jen a jen na nás:-)

    Připravujeme dřevo na táborák Jen aby nám ten špalek nespadnul na nohu

    Neděle 16. 8. – ujeli jsme 76 km

    Hlavní cíl cesty byl pro celý tábor společný – Cerekvice nad Bystřicí, kde jsme měli vidět představení lukostřelby. Trochu rovinatá etapa by Rafany asi moc nebavila, takže jsme neváhali a do trasy jsme zařadili vrch Zvičina. Než nás ale usmahlo slunce při stoupání na tento „kopeček“, museli jsme si vysekat cestu kopřivami a sjet i vyjet nejeden hřebínek. Nutno podotknout, že i letos jsme si vybírali spíš necesty než cesty. Do Cerekvice jsme dorazili jako jediní včas, asi 2 minuty před plánovaným zahájením. Zbytek tábora nás ale nenechal dlouho čekat, takže představení mohlo začít.

    Na cestě zpátky jsme na chvíli přibrali Barču s Křémou, protože strašně stáli o to vyzkoušet si Rafanní tempo, což není nic nelidského, takže oba to v pohodě zvládli. Zastavili jsme na koupálku v Lanžově, kde jsme potkali i Mravence. Moc svěží vodička a fajn skokánek. Hlavně Michal nám předváděl, jak umí skákat placáky, i když před skokem vždy tvrdil, že to bude salto:-D Mravenečci měli v oddíle hodně prťavý cyklisty, takže jsme půjčili Jirku Nymše, aby pomohl Pavlovi se strkáním a Renča se na chvíli vrátila mezi své blízké Rafany. To byla výzva pro nás všechny, chtěli jsme Renče ukázat, jak skvěle umíme jezdit hlavně terénem, a tak jsme jezdili z jednoho lesa do druhého a asfalt jsme potkávali hodně zřídka. Báječný sjezdík nedaleko přehrady Les Království si vychutnal opravdu každý!
    Michal s Benym byli v kopcích skoro vždy první Polední pohoda na zvíčině Při sledování historické lukostřelby Beny dokazoval Mutymu, že dostřelí dál Těsně vedle

    Pondělí 17. 8. – ujeli jsme 50 km

    Odpočinkový den pro Rafany příliš neplatí. Hned po snídani jsme vyjeli z Hostinného, abychom prozkoumali koupaliště v blízkém okolí. Vytlápli jsme kopeček nad Hostinným a dojeli k prvnímu koupálku v Čermné. Z dálky krásný areál při bližším pohledu na kvetoucí vodu v nádrži znamenal opětovné nasednutí na naše oře a pokračování v hledání místa pro celý tábor. Cesta k dalšímu (podle mapy) koupališti ale vedla dost oklikou, jelikož nám v přímé cestě stál hřeben, přes který zřejmě nevedla žádná sjízdná cesta. První dnešní kamení na cestě a už pícháme – teda naštěstí jen Tomáš. Kupodivu to byl ale jediný takovýto defekt v našem oddíle za celý tábor!

    Po opravě projíždíme obcí Vlčice, kde se Ráďa cítí jako doma;-) Na konci vesnice končí i pro většinu sjízdná cesta, pro nás začíná trochu adrenalin v podobě poměrně kamenité cesty vzhůru na hřeben místního kopce. Ten se stává konečnou pro Michalův řetěz a i přes výhružky kamením se nehodlá znovu snýtovat, takže začíná veselá cesta k vytouženému koupálku (a pak i do tábora). Cestou z hřebenu si užíváme krásné panorama Krkonoš v popředí s Černou horou, která je od nás opravdu už jen kousek. Radka se nemůže vynadívat, až je z toho malý pád, vlastně očištění lokte místní travinou:-) Přijíždíme na hlavní komunikaci mezi Trutnovem a Vrchlabím. Cesta vede sice mírně z kopečka, ale ne tolik, aby Michal mohl jet bez řetězu „samospádem“, a tak nastupuje motorek Beny a tlačí Michala až ke koupálku u Rudníku. Opět se zvědavostí přijíždíme k nádrži, ve které pro změnu není ani kapka vody a tráva si vesele dere cestu mezi dlažbou místního „aquaparku“:-)

    No nic, po telefonu se domlouváme s ostatními, že se pojede na třetí možnost – koupaliště v Dolní Kalné. Nás ale čekala nejdříve cesta do tábora, která byla dalších 6 km a Beny se opět při tlačení Michala trochu protáhl! V táboře jsme řetěz opravili, trochu posvačili a hurá za ostatními na koupálko. Ivča, Radka a Ráďa mají bojový úkol – jako šéfky týmů v celotáborové hře musí svolat své ovečky a připravit se na dvě hry, které jsme si na koupálku zahráli. Nechybělo ani házení všech do vody, nanuky a dovádění.

    Cestou zpátky jsme probádali místní pole, popovídali si s „příjemným“ traktoristou a nám již známou cestou z neděle jsme se spustili do Hostinného. Nesmíme zapomenout ocenit Johnyho snahu natrhat trochu zeleniny pro táborového kuchaře Péťu Vojtěcha u místního zahrádkáře – naštěstí se Johny udržel kola a zeleninu nechal majiteli:-) Po večeři nás čekala první etapa etapového závodu. Premiéra nové táborové disciplíny se nesla v duchu odpočinkového dne, takže pouhé 2 kilometry do kopce nikoho nezaskočily a všichni včetně vedoucích se bravurně vyšvihli na kopec. Poměrně náročný sjezdík v šeru večera byl milou tečkou za odpočinkovým dnem.
    Za pár metrů Michal přetrhne řetěz:-) Tady voda nebyla už hodně dlouho Cestou z koupaliště Na startu etapovky

    Úterý 18. 8. – ujeli jsme 68 km, nastoupáno 2200 metrů

    Po odpočinkovém dni přišla na řadu první ze dvou královských etap na táboře (z obou královských etap si můžete prohlédnout výškový profil trasy a mapičku). To si nenechali ujít ani Jakub Řada a Ondra Maslikiewicz (Máslik), kteří se k nám připojili v průběhu dne. Celý den s námi statečně jel na trekkingovém kole i Ondra Fáborský. Bohužel jsme přišli o Péťu Čepelku, který po zbytek tábora jezdil s Mutantama.

    Hlavním cílem byla chata Výrovka nad Pecí pod Sněžkou. Trochu na pozadí tak byla i „velká“ Černá hora. Z tábora jsme vyrazili před půl desátou a vydali se směr Čermná a Vlčice. Přes vesnici Hrádeček jsme dojeli do Mladých Buků. Tady nás dohnal náš kuchtík a šéfkuchař zároveň Petr. Po hlavní silnici jsme dojeli až do Svobody, kde jsme posvačili na místním vlakovém nádraží. Tam jsme se měli setkat i s Jakubem a Ondrou, kteří ale na nádraží netrefili, a tak jsme se potkali až o pár chvil později na cestě:-) Dál jsme drtili asfalt a stále mírně stoupali – až do Pece. V Peci jsme navštívili místní potraviny a doplnili zásoby před osudovým kopcem.

    Čekalo nás totiž 550 výškových metrů na 4,5 kilometrech. Cesta z Pece pod Sněžkou na chatu Výrovku je vyasfaltovaná a poměrně rušná. Do kopce ale většinou jezdíme podle svých možností a nahoře se čekáme. Jinak tomu nebylo ani tady, takže hned od prvních metrů, kdy jsme všichni „povinně“ zařadili nejmenší tác, se na čele usadilo duo Michal – Kuba. Petr, Beny a Ondra vytvořili další kyslík hltající skupinku. Maslik se ségrou Ivčou jeli bezvadně spolu, u nich i Johny a Radky s Tomášem a Jirkou Nymšem byli připraveni posbírat případné „chcíplotiny Rafanské“:-) Na to naštěstí nedošlo! Petr navíc dostal bojový úkol potrápit trochu Michala s Kubou, takže se za nimi vydal a málem je i dohonil… Nakonec tedy nahoře první Michal, ale Jakub ani Petr nebyli daleko. Tito tři borci pak ještě jeli zpět naproti zbytku trápících se Rafanů, takže si dali o nějaký ten výškový metřík navíc – budiž pochváleni:-) Netrvalo ale dlouho a všichni poměrně svěží;-) dorazili na Výrovku. Při pojídání všech batůžkových zásob jsme se kochali krkonošskou scenérií na jediné povolené cyklostezce v 1. zóně národního parku Krkonoše ve výšce 1357 m. n. m..

    Po přepadu záchodů pro vyčištění a doplnění tekutin jsme pokračovali za poměrně chladného větříku na Rozcestí. Přes úbočí Liščí hory jsme se dostali na Zahrádky a zaparkovali u Pražské boudy. Tady se od nás odpojil Petr, který jel napřed do tábora vařit večeři (samozřejmě nevynechal ani Černou horu:-)). My jsme posvačili, pokoukali po kopcích, kudy jsme všude jeli, a vydali se do posledního kopce našeho výletu – Černé hory. V půlce stoupání jsme ještě dali pauzu u místního rašeliniště, a když jsme se vraceli ke kolům, potkali jsme Mravence, kteří si to „krosili“ z Černé hory dolů. Následoval zbylý výjezd až na vrchol Černé hory. Tam jsme začali potkávat roztroušené Mutanty, kteří právě vyjížděli na vrchol od Janských lázní. Teď nás už čekal jen sjezd až do tábora – jak se nakonec ukázalo, dost náročný…

    Hned v první části sjezdu po asfaltce z Černé hory jsme zaznamenali dva defekty. Beny při snaze nepřejet rozpustilé dítko na silnici zamáčkl brzdy při velké rychlosti tak rychle, že mu praskl drát v předním kole. Zastavili jsme tedy v první vracečce pod vrcholem a čekali, že začne nějaká oprava. Jak Rafani dojížděli do tohoto místa, mluvili něco o Ondrovi Fáborském a nějaké závadě… Zajímavý pohled se nám všem naskytl, když Ondra konečně přijel. Jeho zadní kolo se ne a ne vejít do zadní vidlice… Ondra vezl brašny a některý z kanálků na cestě mu trochu pocuchal zadní ráfek a jeden drát praskl. Ondra nejel s námi do tábora, ale měl se pod Černou horou odpojit a pokračovat až do Náchoda – docela svízelná situace pro tak pochroumané kolo. No nic, Ondra sundal brašny a šlo se na věc. Kolo jsme celé vyndali a Beny začal konat. Sám jednou viděl, když Ondra Pohanka (bývalý to vedoucí Rafan) stejným způsobem „rovnal“ právě Benyho kolo… Kolo se položilo naležato, Beny šlápl jednou nohou na jeden kraj, druhou na druhý a trochu se zhoupl… Kolo se „převalilo“ na druhou stranu… To se ozval jen výbuch smíchu a nikdo moc nevěřil, že to kolo ještě pojede:-) Ale nakonec joooo, po docentrování a seřízení brzd Ondra kolo zase ustrojil do brašen a jelo se. K Hoffmankám jsme dojeli po žluté TZ a po rozloučení s Ondrou jsme pokračovali směr tábor.

    Jenomže to bychom nebyli Rafani, abychom nejeli terénem místo po asfaltu. Poměrně klidná polňačka se za jedním bubínkem změnila v korýtko a bylo jen otázkou, kolik Rafánků si tam lidově řečeno „ustele“. Smůlu si vybrala naše „vozička lékárničky“ Ivča. Odřené koleno, stehno, loket… Ale Ivča to brala statečně a Beny s Jirkou aspoň poznali, co to vlastně v té lékárničce vozíme:-D Třeba taková dezinfekce v obalu od nosních kapek (Pavlův patent:-)) nemá chybu! Zalepili, pofoukali ranky a hurá už bez větších problémů až do tábora. Hodně krutá etapa, ale pocit z dobytí Výrovky a překrásná krajina podpořená jasnou oblohou neměly chybu!

    Kupodivu Petr nebyl navrcholu jako první Už i Beny vyjel nahoru Zajímavě propocené tričko:-) Fotka u Výrovky A ještě s výrovkou v pozadí Odsud jsme pokračovali už bez Petra Rašeliniště

    Mapa cesty na Výrovku Výškový profil trasy

    Středa 19. 8. – ujeli jsme 51 km

    Ve středu jsme měli na desátou hodinu domluvenou návštěvu ZOO ve Dvoře, takže Mravenci a Mutanti vyjeli brzo, aby to stihli včas. Cestou jsme je ale stejně předjeli a od Mutantů jsme si vzali Pepu, kterého cestou do Dvora Beny tlačil.

    V ZOO jsme si poslechli několik výkladů od ošetřovatelů a děti dostaly za úkol vyplnit pracovní listy o některých zvířatech.

    Po prohlídce jsme se odebrali na nedaleké koupaliště, kde se většina dětí a někteří vedoucí smočili. Z něj jsme jeli do Bílé Třemešné, kde jsme měli druhý etapový závod. Na výsledcích bylo trochu poznat, kdo byl ztuhlý z vody a kdo v ní nebyl. Hned po závodě jsme jeli se zpožděním do tábora, kde na nás už čekal Petr Vojtěch s večeří.

    Čtvrtek 20. 8. – ujeli jsme 89 km, nastoupáno 2320 metrů

    Druhá královská etapa letošního tábora vedla ažl k prameni Labe. Ráno za námi přijeli Standa Vedra a Michal Řada, který vystřídal bráchu Kubu. Jeli s náma ještě Renča a Petr Vojtěch. Z Vrchlabí, kde se od nás odpojil Ondra Maslik, jsme vystoupali k rozhledně Žalý, kde jsme si dali svačinu. Pokračovali jsme přes Benecko na Mísečky. Tady šlo opět do tuhého, ale taková „střecha“ jako na Výrovku to nebylo. Cílem ale byla Vrbatova bouda a Mohyla Hanče a Vrbaty ve výšce 1412 m. n. m.. U Mohyly jsme se nechali vyfotit a pak zamířili k prameni Labe. Cesta k Labské boudě už je otevřená i pro cyklisty, tak jsme toho využili. K prameni Labe jsme ale museli dojít pěšky. Pod Labskou boudou je vodopád a nad ním malé stavidlo s jezírkem. Beny ho naplnil a pustil – vodopádem tak na chvíli protékalo více vody.

    Ze Zlatého návrší na Medvědín se učila lítat nejdříve Renča, která si lehla do trávy a pochvíli i Jirka. Trochu při tom ohnul patku přehazovačky a při přehození na „kašpárka“ se mu dostaly kolečka přehazovačky do výpletu, takže na Medvědín dorazil se zadním kolem na zádech. Hlavně, že děti měli zákaz někde spadnout:-). Ten den byl pro vedoucí vůbec špatný… I Petr měl malou potyčku se závorou přes cestu, takže jediný Beny dělal správný vzor;-) Z Medvědína jsme si sjeli jednu sjezdovku a ze Špindlu to už bylo do Hostinného z kopce po silnici. Počasí bylo ještě lepší (hlavně o něco tepleji) a tam nahoře tak bylo příjemně, výhledy na celé Krkonoše, ale i Jizerky a podhůří neměly chybu!
    Letos jsme na Sněžku nejeli. Ale občas jsme ji použili při strašení Mutantů:-) Před Mohylou Hanče a Vrbaty Labská bouda U pramene Labe Stavidlo nad vodopádem Vodopád... bez vody ...a s vodou Lítat se musí umět... ale nějak se to člověk musí naučit:-) Takhle bych moc daleko nedojel

    Mapa cesty k prameni Labe Výškový profil trasy

    Pátek 21. 8. – ujeli jsme 40 km

    Ráno jsme připravili dráhu pro jízdu zručnosti. Ta letos byla hlavně o technice, protože jsme poblíž tábora neměli dostatečně velký prostor. S postavením dráhy nám ještě pomohli Michal se Standou, kteří během dopoledne jeli domů, takže si jí ani nevyzkoušeli. Děti si během dopoledne vytvářeli trička a po oddílech jezdili jízdu zručnosti. Poprvé nebyl nejrychlejší Petr Vojtěch, ale Jirka Teichmann, který celou trať projel bez jediné chyby!

    K táboru neodmyslitelně patří triatlon. Závod zvládli všichni, letos dokonce ani nikdo nezabloudil. Pro Rafany a vedoucí byla vzdálenost na kole 20km a běh cca. 3,5 km. Po dlouhé době si triatlon zajeli i někteří vedoucí - Petr Vojtěch, Beny, Petr Lochman a Pavel.

    Večer u táboráku proběhlo vyhlášení výsledků jízdy zručnosti a triatlonu, ale táborák byl brzo ukončen deštěm, takže se nám ani nepodařilo spálit pracně nařezaná polena.

    Sobota 22. 8. – ujeli jsme 50 km

    Ráno Beny odjel do Trutnova na závody RC autíček, zatímco my jsme měli naplánovanou exkurzi u Horské služby ve Špindlerově Mlýně. Rafani by jí sice oželeli a radši jeli za Benym, ale cestou jsme ještě potřebovali uspořádat poslední etapovku, takže jsme se vydali v trochu prořídlém počtu (Tomášovi a Radce nebylo dobře) za ostatními do Špindlu. Michal si vyzkoušel, jak se proráží vzduch a s ním v čele jsme jeli kolem Vrchlabí přes Lánov, kde jsme chtěli odbočit do Strážného, ale nikdo si nevšiml odbočky, takže jsme pokračovali údolím Malého Labe do Dolního Dvora a z něj nahoru do Strážného. Tam jsme se občerstvili a po hřebeni pokračovali do Špindlu. Bylo zataženo, takže jsme toho cestou moc neviděli, ale cesta nebyla nijak náročná. Do Špindlerova Mlýna jsme dorazili chvíli po Mravencích a Mutantech, kteří jeli po silnici. Dozvěděli jsme se něco z historie Horské služby, prohlédli si některé její vybavení a spěchali do tábora, protože mraky nevypadaly vůbec příjemně.

    Cestou jsme potkali Mravence, kteří mraky odháněli tak, že si nasadili pláštěnky a docela se jim to povedlo. Ve Vrchlabí jsme si dali krátkou pauzu a vyrazili hledat místo poslední etapovky. Netrvalo dlouho a dojeli jsme Mravence, kteří nás mezitím předjeli, takže jsme mohli odstartovat závod. Trasa nebyla nijak dlouhá, měřila asi 2 kilometry a po první vrchařské prémii, druhé trochu i z kopce etapě se teď jelo prakticky po rovině.

    V táboře jsme večer vyhodnotili soutěže, předali diplomy a s Benym jsme překvapeně zjistili, že v přetahování lana nestačíme na vedoucí Mravenců, ani Mutantů!

    Před stanicí Horské služby Mutymu stačíme, i když je autem... u semaforů:-) Mravenci i Mutanti byli silnější

    Neděle 23. 8. – ujeli jsme 61 km

    Poslední táborový den jsme měli jen krátkou rozcvičku a po snídani si děti sbalily věci. Rafani pomohli s úklidem a ve složení Michal, Ivča, Ráďa, Beny a Jirka se vydali směrem k Náchodu. Cesta nám ubíhala rychle, takže jsme brzo zastavili v Havlovicích, kde jsme si dali oběd. Do Ratibořic jsme pokračovali s Petrem Vojtěchem, který doplnil naše prořídlé řady. U Viktorčina splavu jsme se potkali s Mravencema, od kterých jsme si vyzvedli Tomáše a Mutantama. Společně jsme se vydali do Zlíče na zmrzlinu. Tam jsme chvíli poseděli a poté vyrazili zdolat poslední kopec ze Starkoče na Kramolnu. Sjezdík do Náchoda, zastavení u Vlčkových, obléknout táborová trička a hurá zpátky k rodičům…

    Za celý tábor Rafani ujeli více jak 550 kilometrů. Všichni Rafani vzorně plnili své povinnosti, respektovali vedoucí:-) a byli velkými pomocníky pro celý tábor i mladší kamarády v Mutantech a Mravencích. Beny s Jirkou Nymšem za všechny Rafany děkují hlavasovi Martinovi Adámkovi za uspořádání celého tábora, našemu skvělému kuchaři Petrovi Vojtěchovi za krmení vyhladovělých bříšek a všem ostatním vedoucím za bezva průběh tábora. Tak zase za rok… Raf raf jeéé jeéé:-)

    Ostatní fotky z tábora najdete na DVD a některé i v galerii tady na webu. Pro pohodlnější prohlížení fotek u tohoto článku lze použít klávesy < a >.

    Beny (Zdenda Beneš) a Jirka Nymš 07. 09. 2009 16:20:33

    Komentáře