Rafani v Kostelci nad Orlicí

Sobota 5.7.

Sraz na tábor byl na obvyklém místě v Náchodě za Tepna Klubem. Letos bylo dětí více, než v minulých letech a většina z nich nováčků, takže po dlouhé době bylo rozdělení do družstev orientační i pro Rafany. Nováčci mezi Rafany byli Tomáš Dvořák, Michal Vymetálek a Martin Nýč. K nim se přidaly Radka Teichmanová a Ivča Maslikiewiczová a skupinu doplnili staří známí Ondra Prchal, Michal Kopecký a Standa Vedra. Cestou z Náchoda nás ještě vyprovodil Michal Řada, který letos nejel, protože musel hlídat nejmladšího bráchu. Jako vedoucí celý tábor jezdila s Rafany Renča, první víkend Lišák, od pondělí Beny a když jsem nemusel zaskakovat v jiných oddílech, tak i já.

Vydali jsme se po cyklostezce do Pekla. Ještě v Náchodě stihnul Michal Kopecký několikrát bez odřenin spadnout, protože den před táborem si pořídil nová "espédéčka"(abych přiznal pravdu, já na nich neměl najeto o moc víc). Jako první nováček odpadl Tomáš Dvořák, kterého předal Lišák Mutantům chvíli po tom, co jsme projeli přes Peklo. My jsme na něj čekali pod Novým Hrádkem, odkud jsme pokračovali přes Rokoli a Olešnici v OH do Sedloňova, kde jsme si dali oběd na zahrádce místní hospody. Ze Sedloňova jsme pokračovali do Deštného a po silnici jsme se během chvíle dostali až do Solnice, z ní jsme dojeli do Častolovic, kde jsme se zastavili v hospodě u "kruháče" na zmrzlině, případně limonádě a to už byl jen kousek od Kostelce.

Cestou sice bylo zataženo, občas spadla nějaká kapka, ale naštěstí nepršelo a jak jsme se dozvěděli od ostatních, tak zataženo bylo jen na horách.

Neděle 6.7.

Ráno jsme se vydali do Rychnova, kam jsme se jeli kouknout na automobilové veterány, kteří měli být mezi desátou a jedenáctou hodinou v Rychnově na zámku. Opět jsme jeli po silnici, protože jsme si ještě nekoupili mapy. Cestou jsme dostihli Mravence, kteří jeli na stejné místo jako my a nechal jsem Pavla, aby nám se svým oddílem ukazoval cestu. Mezi veterány se vyjímala Tatra Milana Lopraise s Karlem Lopraisem za volantem. Ondra se ho zeptal, jestli by se s námi nevyfotil a výsledek si můžete prohlédnout ve fotkách.

Odpoledne jsme strávili u "Ivančáku", kde bylo dostatek bahna pro blbnutí ve vodě a stín pro ty, kdo moc nemají rádi slunce. Lišák nám řekl, co dělat při záchraně tonoucího a s Pavlem nám předvedli ukázku. Pavel ještě řekl něco o první pomoci.

Cestou zpátky jsme už absolvovali v naší konečné sestavě, kde místo Martina s Michalem s námi jezdili Brambůrek, Kuba Vlček a Ondra Ulrich. Času bylo dost(aspoň jsme si to mysleli), tak jsme se cestou ještě zastavili v Rychnově na zmrzlinu a pokračovali přes Kostelec k rozhledně Vrbice. Poprvé jsme si trochu odpočinuli od asfaltu, když jsme jeli z Rychnova po modré. V Kostelecké Lhotě jsme už neměli moc vody, tak jsme se jí snažili v liduprázdné vesnici od někoho nabrat. Po půlhodině snažení se mi podařilo zastihnout někoho na zahradě a když ke mě přijížděli i ostatní, tak se Michal Kopecký na křižovatce srazil s dědou, který vezl borůvky. Měl štěstí, protože se ani jednomu z nich nic nestalo, jen Michal měl na kole větší osmu. Další cesta k rozhledně pokračovala už bez problémů. Nevzpomněli jsme si, že večeře má být už v šest, takže jsme na ní přijeli trochu dýl, ale to nám moc nevadilo.

Večer jsme nechali děti, aby se rozdělily do rodů a letošní celotáborovka mohla začít. Jako první hru Bára připravila "Velé to vodo...".

Pondělí 7.7.

Na pondělí Muty domluvil exkurzi v Hradci na heliportu, takže cíl cesty byl jasný. Ráno přijel Beny, takže jsem mu přenechal místo vpředu pelotonu a mohli jsme vyrazit. Cestou jsme předjeli Mutanty, trochu je zmátli a do Hradce jsme dorazili včas. Chvíli po nás přijeli Mravenci a po nich i déšť, takže jsme se museli schovat, nejrozumnější se nám jevil přístřešek pro kola u fakulty vojenské medicíny. Zhruba po deseti minutách přijeli i Mutanti, jenže vrtulník měl zásah, stejně tak i záchranky, takže jsme si chvíli počkali. Mezitím pomalu přestalo pršet, takže nám bylo vzkázáno, že se nacházíme ve vojenském objektu a měli by jsme ho opustit. K vrtulníku jsme se nakonec dostali, vyzkoušeli si masáž srdce a viděli jsme i jednu loveckou trofej.

Cestou zpátky jsme se stavili v Carrefouru pro trochu jídla a pití, ale dřív než jsme tam dojeli, tak vyšlo najevo, že tři děti nemají u Rafanů co dělat a chtěli je předat Mutantům. Nesjeli totiž schody. Nic dalšího se nám už ten den nestalo, jen Ondra Prchal se nám trochu ztratil, ale věděl, že má počkat na rozumném místě, kde jsem ho našel. (On věděl kde je, ale nevěděl kam jsme odbočili a my jsme chvíli nevěděli, kde ho máme.)

Úterý 8.7.

Na dnešek byl naplánovaný odpočinkový den. Muty měl naplánovanou hru s vysílačkami u které opět musel odebrat šifrovací část, letos neměl všechny páry kompatibilní. Tak snad příští rok.

Sice byl odpočinkový den, ale ne všichni jsme se cítili unavení a byla by škoda nevyužít celkem pěkného dne. Vydalo sedm(Ála, Beny, Ivča, já, Michal Kopecký, Renča, Standa - zbytek Rafanů jsme nechali ostatním) a plánovali jsme, že dojedeme k Pěticestí. Dvě menší přeháňky krátce po sobě nás trochu obraly o čas, ale proč nejet dál, když budeme na sobě mít bahna ještě víc:-D. Cestou jsme narazili na jednu ohradu, ve které byly v dálce krávy. Vedle sice šlo jet, ale cesta vedla ohradou. Žádnou ceduli jsme neviděli, tak jsme v duchu rafaních tradic projeli skrz. Po opětovném přelezení na nás čekalo překvapení v podobě cedulky: "Pozor, v ohradě je plemenný býk." Zpáteční cesta byla vynikající. Několikrát jsme si zabrodili, já se naučil vystupovat z "espédéček", občas jsme kolo museli hodit na ramena a jít s ním pár metrů - prostě jsme chvíli byli správný cykloturistický tábor.

Cestou z Rychnova se od nás Beny odpojil, protože chtěl jet cestou necestou, polem nepolem(doslova) přes jeden kopec, ale my jsme dali na radu místních a radši to objeli po silnici, i když jsme taky trochu poznávali kraj.

Středa 9.7.

Muty domluvil, že se budeme moct projet na koních na jednom statku. Ráno přijel Ondra "Maslik". Na kole s batohem na zádech a nevěděl, co ho ten den ještě čeká. Koně jsme totiž měli při cestě na Kunětickou horu. Bohužel tam byli na cyklisty podobně vlídní jako v Pekle, takže by se jim hodila cedule "Cyklisté NEvítání". Pod Kunětickou horou je taková pevná písčitá cesta, kde se jede hodně blbě. Nejhůř tam spadla Radka, která u sebe měla lékárničku, tak jsme ji mohli hned použít.

Večer Bára uspořádala orientační soutěž rodů po městě.

Čtvrtek 10.7.

Tento den byl poslední vhodný pro uspořádání triatlonu, protože odpoledne odjížděli Lišák s Pavlem. S nimi jsem pořádal jízdu zručnosti, zatímco Ála s Beny připravovali trasu na odpolední závod. Děti z družstva, které zrovna nejezdilo, si dělaly trička. Odpoledne před závodem nám sice trochu sprchlo, ale s tím nebyl naštěstí problém.

Pátek 11.7.

Mutanti a Rafáni jeli na exkurzi do SORu Libchavy, zatímco Mravenci se pod vedením Petry a Báry vydali na pěší výlet do Orlických hor. Trochu jsme podcenili fyzičku Mutantů, kterým se moc nechtělo jet, takže jsme na ně čekali, stejně jako na průvodce. Bylo vedro, tak jsme byli rádi, že tam byl stín. Po exkurzi jsme se přesunuli na koupaliště v blízkém Ústí nad Orlicí, kde jsme strávili zbytek odpoledne.

Sobota 12.7.

S Rafanama jsme vyjeli do Opočna předat Ondru Maslika. I když nám to moc nejelo a konečně Michal cestou píchnul první kolo, dorazili jsme tam a dali si tam místní zmrzlinu a pak se vydali na prohlídku zámku. Cesta zpátky byla ještě zajímavější. Já jsem prorazil obě duše a Ondra píchnul o trn. Tím jsme napravili reputaci Rafanů.

Zbytek dopsal Beny:

Neděle 13.7.

Poslední stoprocentní táborový den jsme se vydali na jeden z největších výletů – náš cíl byla Pastvinská přehrada v Orlických horách. Opět jsme měli „štěstí“ na počasí, takže se celý den nad námi honily mraky a o kapky deště nebyla nouze. Nic nevadí, prohnali jsme se okolo Potštejna, projeli malebným údolím Orlice pod zříceninou hradu Litice až do Žamberka. Po cyklotrase podél Orlice jsme dojeli až na hráz přehrady. Po prohlídce a zastávce u cedule s popisem celého objektu jsme zajeli do kempu na břehu přehrady, kde jsme si dali pauzu a někteří se i osvěžili ve vodě. Pak už následoval krásný sjezd z podhůří hor do nížin, řeka Orlice byla opět naším vodítkem. Za celý celkem náročný den spadla pouze Radka. Nevyhnula se kanálu a pád i osma byla na světě. Ale jinak super den!

Pondělí 14.7.

Máme tu konec. Ráno pomáháme s balením tábora a jde nám to velmi od ruky, takže děláme práci i za ostatní oddíly! Když je hotovo, odjíždíme v poklidu do Rychnova, kde zastavujeme na nákup dobrot a jelikož máme hodně času, hned také všechno likvidujeme;-) Přes město směřujeme po cestách necestách až do Kvasin, kde je náš cíl – továrna Škoda auto. Máme časovou rezervu a jsme u správné brány (ne jako ostatní), takže si dáváme závody mezi ostrůvky místního „autobusového nádraží“. Když konečně všichni dorazí, můžeme jít na prohlídku podniku. Po prohlídce ještě dáváme čokoládku v zaměstnaneckém automatu (opravdu lidové ceny – čokoláda i za 4 Kć!) a pak honem honem směr Náchod. Jako jediní se cítíme na pořádné tempo a tak nejedeme jako zbabělci po hlavní cestě, ale protahujeme svaly přes kopečky pod Orličkama. Kopec nad Rokolí znamená poslední opravdové stoupání na táboře. Beny s Renčou se v „kruhu rodinném“ loučí se všema Rafanama. Jedeme údolím Olešenky do Pekla a dále na Ostrovy. Tady dáváme nanuka a když přijedou i ostatní, vyrážíme všichni společně do Náchoda. Příjezd je načasován na minutku, Rafani přijíždějí vstříc maminkám a tatínkům jako první skupinka táborového pelotonu. Fotka na rozloučenou a třeba zase cyklistické ahooooj za rok!

Renča, Beny i Jirka děkují všem Rafanům (ale i všem na táboře) za perfektní chování, kolegialitu a skvělou zábavu. I my jsme si to s vámi užili!

Komentáře