Šmoulíci - Lomnice nad Popelkou 2011

Sobota 13.8.

Jako každý rok jsme se ráno sešli u Tepny, kde jsme si přebrali děti a rozmístili je do družstev. Protože nás letos bylo hodně, tak bylo o jedno družstvo více a to družstvo navíc jsme byli právě my, tudíž jsme si museli vymyslet název. Nejdřív nás nic nenapadalo, ale nakonec jsme vymysleli název Šmoulové. Když jsme vyjeli, tak začalo pršet, takže na dopravní hřiště jsme dojeli mírně mokří. Na dopravním hřišti se děckám pustil film o první pomoci a bezpečné jízdě na kole. Mezitím přestalo pršet a my jsme okolo 11 konečně vyrazili směr Lomnice nad Popelkou. První společnou zastávku jsme měli v Ratibořicích a další v Miletíně. Tam jsme si doplnili pitivo a vyrazili směr Lázně Bělohrad. Hned za Miletínským náměstím na Petra volal Áďa, že si tam zapomněl peněženku, takže se s ním Petr vracel zpět, ale peněženka tam nebyla. Nakonec Áďa zjistil, že ji má v batohu, takže jsme mohli vesele pokračovat dále. Cesta ubíhala a my se ocitli před největším kopcem dne, za kterým se nachází náš cíl, takže jsme vzali zbytky sil, co jsme měli, a pomalu jsme začali zdolávat tento nepřijemný kopec. Nakonec jsme to všichni zvládli a za odměnu nás čekal sjezd do Lomnice, kde pro nás už byla připravena večeře.

Dnes 90 km.

Neděle 14.8.

Po velice příjemném budíčku a snídani jsme si dali dnešní cíl na Troskách. Když jsme vyjeli, tak jsme se stavili podívat na skokanských můstkách, které jsou hned za Lomnicí. Poté jsme pokračovali dále a chvíli jsme jeli po louce, kde se Kristýna maličko vybourala, takže jsme poprvé použili táborová lékárna. Naštěstí měla jenom odřeniny. Cesta ubíhala vcelku rychle a najednou jsme se ocitli na Troskách. Kromě Kristýny, která hlídala kola jsme si všichni Trosky prohlédli a když jsme přišli zpět ke kolům, tak jsme se naobědvali. Poté jsme vyrazili směr Hrubá skála, kde jsme si prohlédli nádvoří zámku a kostel a poté jsme vyrazili pomalu zpět do Lomnice. Jeli jsme směr Tatobity a protože jsme měli vcelku dost času, tak jsme si nakonec dne dali terénní vložku po modré, která vedla až do Lomnice.

Dnes 56 km

Pondělí 15.8.

Po vydatné snídani a luštění mapy, kam bychom se dneska mohli vydat, jsme se rozhodli zajet do nedalekého Českého ráje, a to přesněji do Prachovských skal. Vzali jsme to přímou cestou směr Skalní město. Lidí zde nebylo mnoho, tak jsme nemuseli dlouho čekat ve frontě na lísky a mohli se vydat na kratší okruh prachovskými skalami, který nám trval necelou hodinu. Po prohlídce skal, které zde vznikly usazováním pískovce a opuky, jsme si dali oběd v podobě chleba se sýrem nebo šunkou a nektarinku pro doplnění vitamínů. Mlsnější z nás si koupili trdelník. Zpátky do našeho tábora jsme to vzali oklikou, abychom si najeli „kilometry“. Směr na Libuň, Tatobity a okolo Kozákova po silnici do Lomnice.

Dnes 34km.

Úterý 16.8.

Po snídani a velice důkladné prohlídce úklidu vedené Benym a Bárou jsme se vydali jako všichni směr Bozkovské jeskyně. Cestou jsme se předjížděli navzájem s Alíky až jsme nakonec jeli společně. Když jsme dorazili k jeskyním, tak jsme si koupili lístky a mezitím dorazili mravenci. Po všetečných dotazech od Šmoulů a Alíků se prohlídka chýlila ke konci a my se vydali zpět do Tábora. Na zpáteční cestě měla Kristýna menší defekt se svou brašnou na kolo, ale dali jsme to do pořádku. Večer jsme si zahráli na hřišti fotbálek a volejbal.

Dnes 54.5 km.

Středa 17.8.

Po ranním protažení těla na rozcvičce, kde nám sluníčko krásně svítilo do očí, jsme se nasnídali, uklidili si své kufry a vyrazili směrem Košťálov na koupálko . Od Lomnice je to přeci jen kousek, tak jsme si to chtěli zpestřit terénem. Bohužel jsme nevěděli, že tu v nedávné době pracovali lesníci a naše žlutá turistická stezka bude úplně nadranc a my se změníme v turisty s kolem na zádech. Po několika brodech, kde si z nás, krom Matěje, nenamočil boty nikdo, jsme dorazili na koupaliště, kde se už koupali Rafani a Alíci. Na otázku jaká je voda nám bylo řečeno: mokrá a teplá. Vrhli jsme se do převlékáren a pak i do vody. Po smočení palců jsme zjistili, že voda není teplá, jak nám bylo řečeno, ale že to není zas tak zlé, abychom se nesmočili a nezchladili své nohy. Po odpoledni stráveném na koupališti jsme se vrátili do tábora a uznali, že dnes to byl vskutku odpočinkový den.

Dnes najetých 20km. Celkem v nohách 255km.

Čtvrtek 18.8. - Triatlon a jízda zručnosti

Pátek 19.8.

Po rozcvičce, snídani a bodování pořádku jsme se rozhodli vyjet na hrad Rotštej. Po zjištění, že se k nám žene velký černý mrak z Německa, se naše plány prozatím nezměnily. Po u pár kilometrech nám nebe začalo oznamovat, že daleko nedojedeme, aniž bychom se nenamočili nebo museli vytáhnout pláštěnky. Nic jiného nám nezbývalo, než se schovat ve Stružinci na autobusové zastávce. Ta byla dosti velká, abychom se zde schovali i se svými koly. Při velké průtrži mračen nás paní knihovnice pozvala do knihovny, aby dětem nebyla zima. Zatímco jsem si prohlíželi knížky a četli Čtyřlístek, déšť ustal a my se mohli vydat znovu na cestu. Tentokrát se naše trasa změnila a my se vydali na rozhlednu Kozákov. Cestu jsme nezvolili zrovna nejlepší, protože byla terénem a po vydatném dešti byla blátivá. Po zdolání kopce na rozhlednu jsme vyšlápli ještě pár schodů na vrchol. Cestou dolů se Vítek trochu zahleděl a sjel osm schodů po zadní části těla. Naštěstí se mu nic nestalo a my mohli nesměle odjet směr Lomnice.

Dnes i přes dlouhý déšť 35km. Celkem 290km.

Sobota 20.8.

Před náročnou a dlouho cestou domů jsme si chtěli udělat odpočinkový den a na přání Šmoulů jsme se vydali do pohádkového města Jičín. Na cestu se nás vydalo o jednoho navíc a to o návštěvu, Standu. Cesta do města loupežníka Rumcajse byla krátká a prakticky skoro z kopce. Pro kulturní rozkvět členů naší tlupy jsme se vyškrábali po schodech na městskou věž, ze které se nám naskytl krásný výhled do okolí Jičína. Po zdolání schodů dolů a žádném pádu na nich, jsme si sedli na náměstí a dali si rozchod na zmrzlinu. Študováním mapy jsme zjistili, že naše cesta zpátky vede přes Valdice, kde je věznice. Času jsme měli dost, tak jsme se zajeli podívat, jak taková věznice vypadá, ale naštěstí jenom z venku. Cesta zpátky musela být zákonitě do kopce a tak jsme si vyšlápli pěkně dlouhý kopec. Do Lomnice to pak bylo z kopce a my přijeli do tábora celkem brzo. Po posilnění v táboře jsme šli na hřiště zahrát si volejbal a fotbal. Večer nás čekal táborák a předání diplomů.

Dnes 30km. Celkem v našich nohách už 320km.

Komentáře