Souhrn z Velkého Dářka

Rafani

Rafany měl napsat Dan - bohužel v potřebném čase nenapsal. Byli to naši "reprezentanti" a v počtu ujetých kilometrů jsou nám nedostižným (zatím) vzorem. Jejich odpočinkové dny vypadaly jako naše největší výlety a jejich fantastický "úlet" přes Macochu do Uherského Hradiště - cesta tam 183 a druhý den zpět 173 km, t.j. za 2 dny 356 km - je něco pro cyklistického našince nepředstavitelného. A to ještě po návratu na základnu byli schopní a schopné chodit !?! Polykaní kilometrů jim bylo nade vše, občas se někde vykoupali, občas spravili kolo a už zase dál do sedel. Byli dobrá parta a stále se dobře bavili. A když vedoucí Ondra u táboráku vytáhl kytaru, bavili se s Rafany i všichni ostatní. A kdo patří k těm, kteří za 9 dnů ujeli asi 850 km - no přeci "Beny" Zdeněk Beneš, Honza Čížek - vytrvalec z Vižňova, Renata Machovičová, moravský import, benjamínek Dan Maršík, zkušený Jarda Novák , sebepřekonávající Míra Vodička a pomáhající ochotný Péťa Vojtěch. No a samozřejmě Ondra s Katkou a Hadem.

Muty , Muty , Mutanti !

Jak začít ? Že by zlatý střed ? No, nebudeme se tolik chválit .

A jak vlastně vznikl název Mutanti ? Byl jednou jeden človíček jménem Martin a vlastnil kostru se dvěmi koly. Náhodou se připletl na cyklotábor Velké Dářko a ..., a tak to všechno začalo. Jeho přezdívka "Muty" pokřtila náš 2 . oddíl na Mutanty.

A dělali jsme svému jménu opravdu čest. Hop sem a hop tam! Křižovali jsme Žďárské vrchy rychlostí věru šnečí. Vzadu křičel Muty: "Kdybych já byl vepředu, tak bych vás prohnal. Jé, kopec, já mám ale hlad a jedu tak, že když nemám co spalovat, tak nejedu a ..." Jeho chytré řeči nás nejednou rozesmály. To byl prostě náš instruktor Muty . Vepředu se řítil Pepa. Měl jednu malinkatou chybu. Z kopce to rozkotlil. Hned pod kopcem elegantně zabrzdil a přehodil na 2 : 2 . Tak to byl zase Pepa. S Mutyim tvořili dokonalý pár, co opravdu "věděl", kam jede.

 Dostali jsme se k našemu údivu do "WESTERN CITY" Šiklův mlýn . Nádhera . Nejvíce nás ale okouzlila černá prasátka . Navštívili jsme i domek Havlíčka Borovského. Kluci z našeho oddílu nás pak okouzlili hláškou, že Havlíček zemřel na boreliózu místo na tuberkulózu a za manželku si vzal Josefínu a měli spolu robátko. V parných dnech jsme smočili svá těla v rybníku ŘEKA . Před tím jsme však s Pepou jezdili po louce sem a tam.

 I když jsme se prodírali tu a tam cestou necestou , přece se nám to líbilo a ujeli jsme asi 540 km za týden. 2 . oddíl : Mutyi + Pepa a jejich věrní Mutanti : Ála Lochmanová, Léňa Ládrová, Jirka Nymš, Jirka Štěpánek , Kuba Dundálek , Michal Bauer , Pepa Prokeš a já - Terka Maršíková . AHOJ

Mravenci

A co 3.oddíl - stateční, neúnavní, kamarádští, silní, kopce Nekonečníky zvládající "Mravenci"? Parta nejmenších neposedů na cyklotáboře. Projezdili jsme celé okolí, nebýt Báry, byli bychom jenom kluci. Ale Barušku jsme si hýčkali, mohla si vychutnávat neustálou změnu tempa na chvostě skupinky, stále jsme se na něco ptali, byli jsme zvídaví - ať už v v rodném domku K.H.Borovského, nebo třebas u Žižkovy mohyly na Žižkově poli(je tam i základní kámen od Sokolů z Krčína). Stateční jsme byli při průjezdech kopřivovými poli - protirevmatickou cyklostezkou. Též jsme se projeli po dně rybníka Medlov - chtěli jsme se sice původně koupat, ale byl bohužel vypuštěn, museli jsme popojet přes Fryšavu ke Třem Studním a vykoupat se až zde. Nejdelší denní výlet byl do Šiklova Mlýna - Westernového městečka i s programem. Bylo bezva nejen vidět program, živé bizony, ale i indiánské přístřešky, nechat se poučit o jejich životě, o traperech, ... moc se nám tam líbilo. A těch 80 km jsme zvládli celkem v pohodě. Také jsme se projeli kolem Ranských jezírek, koupali jsme se v rybníku Řeka i na Velkém Dářku a při Triatlonu též v jednom bahňáku. Prohlíželi jsme si různá zákoutí kraje, byly jsme ve Žďáře n.Sázavou jak v zámku, tak v kostele na Zelené hoře. Je to rarita v Evropě. My jsme se ale vyřádili i u vláčku poblíž táborového stavení při návratu z výletu. Část z nás přespávala ve stanech - to když jsme hlídali kola. Sprchovali jsme se venku kropičkou - ale teplou vodou, museli jsme pomáhat štípat a řezat dříví, když náš oddíl měl službu, kropit prašnou cestu, ....
A k tomu všemu naše hymna -

Mravenci v srpenci príma věc je být,
O ničem krásnějším netroufám si snít.
Vezmou sušenku, jsou venku, na kola sednou,
S Mravenci v srpenci to je cyklo šou !
Když pílí k cílí, spěchají, šedesát,
Všechny vzadu nechají, nechtěj spát
S Mravenci, v srpenci príma věc je být,
O ničem krásnějším netroufám si snít.

A tak se loučíme s táborem svým sborovým pokřikem "KOUS, KOUS, KOUS!!" který zazněl i na nejvyšším vrcholu Žďárských vrchů - Devět skal. Tak to jsme my - Honza Dundálek, Drak - Ríša Kalužný, Péťa Lochman, Mravenec Honza Milt - dárce jména našeho oddílu, Michal Novák - letos hodnější než minulé roky a smolař, kterému se rozbila přehazovačka, takže cestu zpět jel na Favoritu, Péťa Polák a Bára s Pavlem a občas Had. Jo , a ujeli jsme 520 km!!