Studánka 2005 - Mutanti

Cyklotábor Studánka u Vernéřovic u Meziměstí 22.-28.8.2005

>> tábor, kde nám liška dávala dobrou noc <<

--------------------------------------------------------------------------------

je to tu jen v "prostem textu", na CD tenhle text najdete naformatovany a prehlednejsi

--------------------------------------------------------------------------------

Píšu jen o tom u čeho jsem byl, tj. většinou co se dělo u Mutantů. (1.osoba=Muty)

1.den - pondělí 22.8.

Na dnešek jsem spal půl hodiny - protože jsem se do balení pořádně pustil až těsně před půlnocí, a nad ránem už jsem nemoh usnout. Ale k mému překvapení jsem na místo přijel dřív než včas, dokonce první z vedoucích (to se mi povedlo poprvé, tak se s tím prostě musím pochlubit)!

Letos jedeme na Studánku u Vernéřovic, mezi Meziměstím a Teplicemi. Stanově-chatkové tábořiště se jmenuje podle bývalého poutního místa, rozkládá se okolo odsvěceného kostela a bylo to cílové místo křížové cesty, dnes už zchátralé. Na Studánku nejedeme poprvé - byli jsme tam už v r.1996, ale od té doby je většina lidí nových, takže máme zase kudy jezdit. A také tam je od té doby nová budova štábu, i když ještě není doladěná do všech detailů.

Lukáš pokračuje v loni započaté kariéře - dělá hlavase, a Petr Vojtěch, který s námi na tábory dříve jezdil, jede tentokrát jako kuchař. Mimochodem na tábory začal jezdit právě na Studánce.

Dělíme se klasicky do tří oddílů - Mravence má jako vždy Pavel, letos s Álou. Po roční pauze se vrátila Réňa a máme spolu Mutanty - teda spíš "dvojku", protože léta zavedený název se Renče moc nezamlouvá. Ale jiný název nevzniknul, tak zůstanu u pracovního označení Mutanti. Nejstarší a nejrychlejší oddíl se jako vždy po celých 12 (tutově nejmíň 11) let jmenuje Rafani a letos ho vedou Lišák s Danem. Ale u Rafanů najdeme i Lukáše a Honzu, a časem k nim během tábora přibudou hosté. Jen dneska za mě Honza zaskakuje u Mutantů, protože vezu kufry. Ale kolo si vezu s sebou a ještě si ho dneska užiju. "Děcek" (=účastníků) jede 17, tak je tady nebudu všechny vypisovat. Jen jako zajímavost zmíním, že se opět objevil Mravenec, jenže trochu povyrostl a místo s oddílem kterému dal jméno, jede letos s Rafanama, čímž způsobuje drobný nesoulad v názvosloví, když Mravenec je najednou Rafan.

Když všichni na kolech odjeli, odvez jsem auto s kufry na Studánku, kde právě balil svůj tábor Gerd, a přesednul jsem na kolo. Na kole jsem vyrazil naproti Mutantům, potkali jsme se v Machově, tam jsme posvačili a pak jsme i s Mravenci navštívili Evu, která letos nejede. Protože všichni jedou na nedalekou Studánku se záměrnými zajížďkami, musím se opět oddělit, abych se včas vrátil do tábora a naložil Gertovy kufry místo našich. Ale když přijíždím, kufry jsou už v autě vyměněny. Bohužel v autě zůstalo Pavlovo nářadí, tak část batohů fofrem vyndáváme, a pak k nim namačknem i moje kolo (chudák), abych se večer dostal z Náchoda na tábor. Ve třech lidech se nám daří zadní dveře zavřít, těch cca. 15m3 prostoru je fakt využito do posledního litru, auto sedí i přes tupláky a silný listový pera. Do tábora přijíždí autem Lukáš s Petrem a zásobami, trochu chystáme tábořiště. Stany po sobě předešlý tábor zboural, protože my je kapacitně nevyužijeme - vejdeme se do chatek. Vybíráme horní chatky, které jsou prostornější a hezčí než spodní. Večer se vedoucí (až na Pavla) ubytují v rozestavěném podkroví štábu, ale to bych předbíhal. S připožďujícím se odpolednem za začínajícího deště vyjíždím opět směr Náchod, tentokrát autem. Půlhodinový spánek se začíná pomalu projevovat. Překvapuje mě, že zatímco jindy se mi únavou zavírají oči, teď se mi spíš otevírají ruce, stěží v serpentinách udržím volant, kdoví co bych teď dělal bez serva. Ale do Náchoda dojíždím bez škrábance, skládám batohy, a stavuju se doma - Lukáš mi poslal SMS, ať přivezu "uterky na obdobi". Asi píše přes T9:) . Vezu auto do Hronova, kde ho předávám a opět přesedám na kolo. Podruhý dnes vyjíždím na kole Lachovský kopec z té horší strany (stejným místem dnes celkem projíždím popáté), a ani nemám čas na svačinu protože nebe hrozí slejvákem. Po 66ti km na kole a 85ti za volantem přijíždím k večeři - nebo spíš po večeři. Hlavní chod už sice nezbyl, ale našlo se dost jinýho jídla, takže jsem přežil :).

--------------------------------------------------------------------------------

2.den - úterý 23.8.

Konečně se pořádně dostávám ke svýmu oddílu - máme 7 lidí: z loňska to jsou exmravenci Ondra Prchal a Ondra Maslikiewicz, noví jsou Standa Vedra, Kuba Kohout (později přejde k Rafanům), Matěj Správka, a Tom&Jerry (Tom Hrubý a Tom Závojko).

Přes Meziměstí, Ruprechtice, Hynčice, a Olivětín přijíždíme do Broumova, kde společně s Mravenci prohlížíme klášter.

V jeho kapli mají sošky lidé s pohnutou minulostí. Vzpomínám si, že jeden z nich někde dostal po hlavě pádlem už při vystupování z loďky a za chvilku ho propíchli. Někdo jiný byl upálen, a na osudy dalších si už nevzpomínám. Do kaple v prvním patře vede okénko ze samotky/marodky, aby hříšní nebo nemocní mniši nepřišli o bohoslužbu.

V sakristii, ve které se duchovní připravoval na bohoslužbu, bylo takové šero, že si při psaní určitě musel kazit oči. Jestli měl stůl v jiném místě místnosti, sice průvodce nevěděl, ale řekl mi aspoň, že díra ve stropu nad stolem není od lustru, nýbrž od zkoušek vlhkosti, která je tu poměrně velká. Tmavé dřevěné obložení interiéru je zde vhodně doplněno bílými plastovými lištami alarmu a elektrického osvětlení. Poté se přesouváme do knihovny, kde vidíme staré knihy a obří Globus! Kulatý globus v církevní knihovně! A dokonce se šikmou osou otáčení. Hlavně že Galileiho donutili lhát a vytrvalého Giordana Bruna upálili...

V knihovně několikrát návštěvníci spustili alarm (a lá jeskyně) a pak prohlídka kláštera končí. Po projití standardního okruhu ještě v suterénu navštěvujeme působivé mumie, které sem byly převezeny z Vamberka, protože tam do jejich sklepa zatékalo.

Po návratu z kláštera hrajeme hru "Oběhněte náměstí" - Mutanti jsou odteď rozděleni na celotáborovou hru na dvě části - "Ondrové" (Ondra P.,Ondra M.,Matěj) a "Tomášové" (Tom&Jerry,Standa,Kuba). Hra spočívá v pobíhání po náměstí, vyhledání správných čísel popisných, opsání názvů obchodů do křížovky, a splnění úkolu který vykoukne z tajenky. To že tajenka skrývá zadání "Oběhněte náměstí" velice rychle uhodl (bez doplnění všech názvů) tým Tomášů.

Z Broumova jedeme směr Náchod, k rybníku po levé straně silnice, kde se dva lidi koupou a hrajeme Palermo. Později přijíždějí Mravenci a jedou se koupat na hráz. Od rybníka za plané akustické signalizace blížící se bouřky (bezdůvodně nasucho hřmělo) odjíždíme do tábora - před Pasy doprava na Jetřichov, a okolo Březové na Vernéřovice.

Dělá to pohodových symbolických 33 km.

--------------------------------------------------------------------------------

3.den - středa 24.8.

Dopoledne jsme jeli do olivětínského pivovaru Opat, kde Pavel domluvil exkurzi pro Mutanty a Rafany. Mravenci na exkurzi nesmí kvůli věku, tak dopoledne sbírají houby, které už od začátku tábora rostou jako o závod.

Tentokrát jedeme v Meziměstí doprava, a přes Jetřichov a centrum Broumova do Olivětína. Z pivovaru bohužel nejsou fotečky, protože jsem si s sebou zapomněl vzít foťák - ale aspoň jsem měl o to víc času koukat. Prošli jsme výrobní a skladovací prostory, kde jsme viděli varnu s velkým kotlem, a spousty převelikých tanků a cisteren kde pivo dolehává. Konkrétní kubíky už si nepamatuju, ale bylo jich dost. Kromě uzavřených cisteren tam ještě bylo několik otevřených bazénů, hlubokých cca.2-3 metry (?). O postupu výroby piva tady nic psát nebudu, protože nerozumím ani pivu ani chemii, a vůbec do toho nevidím.

Stručně jsme proběhli malinkou místností se stáčírnou do sudů a přešli jsme do stáčírny lahví, která mě naprosto nadchla. Sice stejně jako sudová stáčírna stála, ale aspoň jsme si ji mohli pořádně prohlédnout. Je to jedna středně velká hala, zaplněná několika automaty, které jsou spojeny dopravními pásy a válečky. Dopravníky se rozdvojují, sbíhají, i mimoúrovňově kříží. Nad pásy je několik mostků pro pěší provoz, z jednoho jsem ten dopravní systém okouk, a než bych ho zdlouhavě popisoval, radši jsem načrtnul schéma (gif obrázek). Ještě jsem si nestih dopravníky do sytosti prohlédnout, a už jsme jeli na Studnu na oběd - tentokrát z Olivětína vyjíždíme rovnou zadem na Jetřichov a přes Meziměstí do Vernéřovic, čímž jsme vyzkoušeli poslední ze čtyř rozumných tras Vernéřovice-Broumov. Do tábora přijíždíme cca. v poledne, a po obědě vyrážíme na další výlet.

Jedeme po asfaltce přes Bohdašín, okolo Sodovkárny do Teplic, okouknout trochu civilizaci, centrum, pěší zónu... V Teplicích jsem si uvědomil, že ve Zdoňově je asi hraniční přechod pro cyklisty. Rychle si to ověřuju - ten přechod tam je. Takže bychom tam mohli přejet do Polska a vrátit se přes Mezár, resp. Starostín. Zjišťujem jak jsme na tom s doklady - Standa sice nemá pas u sebe, ale můžeme to zkusit. Na malém cyklopřechodu nás třeba kontrolovat nebudou, a zpátky do Čech nás musí pustit vždycky, co by s námi v Polsku dělali. Ukecat se daj i horší věci - tatík před pár lety zvládnul dvojitý přejezd hranice autem bez pasu a občanky, řidičáku, a dokladů od auta - a já už mám taky nějakou praxi, hlavně po dvou rozhovorech s příslušníky Polizei při průjezdu Německem na kole :) . A kdyby bylo nejhůř, můžu pro pas zaskočit do tábora.

Ve Zdoňově nás šipka odklání doleva, k západnějšímu přechodu. Po několika kilometrech jízdy po lesní cestě úspěšně nalézáme zánovní lesní přechůdek. Je sice opuštěný, ale otevřený, a podle informací na ceduli ho v tudle denní dobu můžeme použít.

Ocitáme se ve vesničce Chełmsko Śląskie, a s jednou opravou směru jedeme na Mieroszów. Na kraji lesa jsou zaparkovaná auta, takže asi i na polské straně hranice rostou grzyby jako po dešti. Přejeli jsme kopec a dál už nás to vedlo víceméně po hlavní podél hranice. Protože už se pomalu připozdívalo, Mieroszówem jsme jenom projeli, bez hlubšího zkoumání centra, a odbočili jsme na Starostín.

Na hranicích jsme přijeli ke spuštěné závoře (to už jsem neviděl nejmíň deset let), u které stál polský pohraničář. Zastavili jsme, a ten celník se pořád neměl k tomu aby na nás mávnul, že bez kontroly můžeme jet, jak je slušným zvykem. Když se pár sekund nic nedělo, zeptal jsem se ho jestli chce vidět pasy. Protože chtěl, opatrně jsem mu řek, že máme o jeden pas míň, což ho poněkud šokovalo. Zajímalo ho jak jsme se do Polska dostali a asi dvakrát si nechal zopakovat přes který přechod jsme přijeli, takže jsem to nejspíš nechtěně zavařil někomu kdo v tom lese měl sedět u závory. Samozřejmě si zkontroloval všechny doklady - můj pas třikrát, ostatní mu stačily jen dvakrát, vyzkoušel přitom i bezdrátový terminál s optickým snímáním čísla dokladu. Budiž mu řečeno ke cti, že když mu někdo od nás kouk přes rameno na displej, zařízení mu v klidu ukázal, přestože jinak byl dost důležitej. Mě by ten terminál samozřejmě taky zajímal, ale v tuhle chvíli jsem si nějak netroufnul o exkurzi požádat, a nechal jsem ho v klidu kontrolovat doklady. Můj pas ještě čtecí zónou neoplývá, ale stálo mu to za tu práci, a vždycky si mě ručně zadal.

Náš pobyt na přechodu sestával z několika etap - vždycky se mě dobu na něco vyptával nebo jsme o něčem diskutovali, takže jsem si aspoň procvičil polštinu :), to prokládal ověřováním dokladů a mezitím několikrát dobu seděl v kukani aniž by se cokoliv dělo. Nakonec nás poslal za českými kolegy, kteří to relativně rychle sepsali, a mohli jsme jet dál. Celkem jsme na hranicích strávili hodinu, a podle českých pohraničníků to nebylo tak hrozný, protože Poláci prý už někoho nechali čekat i tři hodiny, nejspíš pod vidinou vedlejšího příjmu (což by se u mě docela načekali...).

Ze Starostína jsme pak pokračovali do Meziměstí a klasickou cestou na Studánku, kam jsme i přes byrokratické zdržení přijeli ještě poměrně včas.

Za dnešek jsme najeli 29+45=73km (součet sice zdánlivě neodpovídá, ale to je způsobeno zaokrouhleními).

--------------------------------------------------------------------------------

4.den - čtvrtek 25.8.

Ode dneška s námi nejezdí Kuba, protože přešel k rychlejším a terénějším Rafanům. Místo něho se k nám od Rafanů přišel podívat Mravenec, v obavě o půjčené crossové kolo, pro který není rafanní jízdní styl ideální.

Jedeme okolo Sodovkárny přes kopec Lachovák do Police, kde i s Mravenci navštěvujeme textilku Vebu, ve které Pavel domluvil exkurzi. Vidíme jak z dovozové bavlny vznikají nitě a z nití látky s vetkanými barevnými vzory. Dělá se tady froté, damašek, a ještě asi něco dalšího. Výrobu moc popisovat nebudu, vše je na fotkách (čtvrtek - můj a Pavlův foťák). V přádelně je dost kvalitní rambajz, chudáci ty lidi co tady dělaj.

Po návštěvě Veby se přesouváme k městskému muzeu sídlícímu v klášteře, kde probíhá druhý ročník výstavy Merkurů (1. ročník viz. CD Ventilek "Jaro 2005"). Polední pauzu muzea využíváme ke svačině, a před otevřením přijíždějí taktéž najedení Mravenci. Nejdřív parkují kola o kus dál, ale pak se přesouvají k našim kolům, přičemž vyniká vynalézavost dvou mravenců - svá k sobě semknutá kola dokáží přemístit aniž by je museli pracně odemykat.

Na výstavě bylo oproti loňsku asi 30% obsahu nového, fotky najdete tam co fotky z Veby (fotil jsem jen novinky oproti loňsku, takže koukněte i na snímky z loňské výstavy).

Po prohlídce Merkurů se opět rozdělujeme, a zatímco my míříme na Ostaš, Mravenci jedou na protilehlou Hvězdu. Cestu nahoru si zpestřujeme vrchařskou prémií (svému týmu ji vyhrává od Rafanů přišlý Mráva), u vstupu do skal zamykáme kola, a jdeme okouknout skalní bludiště.

Z Ostaše sjíždíme lesní cestou (spíš necestou - teda aspoň pro mě:) ) do Dědova, ze kterého směřujeme proti proudu Metuje do České Metuje a Teplic. Z nich pak pokračujeme standardní cestou na Studánku, okliku přes Zdoňov a Polsko samozřejmě vynecháváme :). Mravenec se vrací k Rafanům, protože se mu po nich u nás stýskalo.

Za čtvrtek jsme najeli 42km.

--------------------------------------------------------------------------------

5.den - pátek 26.8.

Dopoledne máme triatlon - ostatně jako vždy koncem tábora, od Studánky v r. 1996. Stejně jako tehdy se plave na meziměstském koupališti (letos na hoďku otevřeném extra pro nás, protože už má po sezóně), z něj se jede nahoru na konečnou autobusu v horní části Vižňova (1,2,3 otočky - podle kategorie), a nakonec se běží dozadu k lesu za koupaliště. Závodníci jsou rozdělení do tří kategorií podle věku, skupiny přibližně odpovídají i oddílům.

Závod začal, sedím nahoře ve Vižňově na cyklootočce, a v tom ke mně přijde místní obyvatel, jestli nechci nějaký jabka. Moje odpověď, že "pro děcka bych vzal", ho nerozhodila, a sehnal mi i igelitku abych je měl do čeho natrhat. Já si zkrátka na lidi obecně nemůžu stěžovat, a na venkovský obzvlášť.

Nevím ani kdo kolikátý v triatlonu skončil, ale všichni dojeli a doběhli, což je to hlavní. A koho zajímají výsledky, ten je na CD taky najde. Po skončení závodu (a rozebrání jablek:) ) se po oddílech rozjíždíme k využití odpoledne.

Protože po triatlonu se nikomu moc nikam nechce, jedeme na nejbližší otevřené koupaliště - přes Vernéřovice do Teplic. A jelikož Rafani jedou do Polska, jede s námi Rafan Lukáš, nemající pas. Teplické koupaliště je otevřené, ale úplně liduprázdné. Pomalu se tu rozkoukáváme, když kde se vzal, tu se vzal, objevil se místní správce, píše doklad, bere kačky, a dává se do řeči - teď prý moc nestíhají, protože mají dost práce s horolezeckým fesťákem, který v Teplicích probíhá. Vyrážím k bazénu, stoupám do strouhy s vodou před bazénem, v důsledku nižší adheze mokrého hladkého betonového dna se nežádoucím způsobem projevuje setrvačnost levý nohy, a ve spolupráci s gravitační silou dopadám na dno betonové strouhy. Krajní prsty levý ruky a levý nohy nejsou nic moc, a po předběžným rozhýbání je na radu správce chladím v bazénu. Pak skáčeme ze skokánku (sice není nejnižší, ale v dostačujícím obdélníku před skokánkem je dostačující hloubka), což prokládáme odpočinkem na břehu. V podvečer se z koupálka vracíme standardní cestou přímo na Studánku.

Odpoledne jsme z Meziměstí najeli 21 km, k tomu něco dopoledne cestou na triatlon a při triatlonu (já 13, takže děcka o něco víc).

Večer u Mutantů hrajeme "Vylomeninu" - aneb "Co není v hlavě to je v nohách" (adaptoval jsem ji z jedné slovenské TV soutěže). Úkolem obou skupin je nanosit co nejrychleji ke štábu věci podle seznamu zadaného společně oběma týmům. Seznam se nesmí opsat ani odnést, visí na štábu, a soutěžící mohou nosit najednou kolik toho chtějí, pokud si to zapamatují - odtud ten podtitul. Zvítězil tým Tomášů, který si z chatek přinesl celé své tašky, čímž vyřešili skoro všechno najednou. Řešení sice nestandardní, ale v souladu s danými pravidly. Jako položku "něco originálního" přinesli fotbalovou bránu z táborového hřiště.

--------------------------------------------------------------------------------

6.den - sobota 27.8.

Protože mi nateklé prsty dodatečně zfialověly, rozhoduji se nakonec, že se přecejen podívám do Broumova na rentgen. U Mutantů za mě zaskakuje Beny, a opět k nám přechází Rafan Mravenec. Pokud správně tuším, v brutálním terénu zrušili 3 duše, pořídili nějaký defekty, najeli asi 60km, a mj. se podívali na Ruprechťák. Cestou si dali vrchařskou prémii.

Já jsem na kole zaskočil jen do Broumova na rentgen, tentokrát už nejkratší vyzkoušenou trasou - v Meziměstí doprava a pak přes Hejtmánkovice (otočka+pojíždění dala 27km). Jel se mnou Dan, takže jsem se jich aspoň ve špitále tolik nebál :). Doktor prohlídnul fotky (asi 4?), a naštěstí tam nic nenašel, je to jenom naražený, takže můžu jet na tábor v pohodě zpátky na kole. Dan jel naproti Rádě, já jsem radši zůstal v klidu na táboře, protože prsty se přecejen docela ozývají. A navíc bych se možná moh trochu kouknout na logistiku, když mám v úterý ráno zkoušku a od května jsem to neviděl :).

Večer zakončujeme táborákem, samozřejmě i s diplomy. Něco se opeklo, Martin zahrál na kytaru, přišla se podívat i liška. Poslední tři lidi jsme šli spát po půl druhý. Poslední noc se nás v podkrovním letišti naskládalo 9 lidí, fotka některých bot viz. neděle ráno.

--------------------------------------------------------------------------------

7.den - neděle 28.8.

Dopoledne balíme, přičemž Pavel svý kufry, nářadí, a zdravotnický materiál stěhuje na kolečku. Tři lidi z Eldoráda přijíždějí na Studánku na brigádu, brácha při cestě přiváží Transita na kufry. Nakládáme kufry a další věci do auta a vleku, a odpoledne skoro všichni vyráží na kolech směr Náchod. Pomáhám brigádníčícím Eldoráďákům se zazimováním tábořiště - rozebíráme vodovod, demontuju tlampače a hlavně děláme na štáb okenice. Když je nejvyšší čas abychom stihli všechny zastávky a příjezd do Náchoda, utíkám od nedodělaný práce, naskakujem s Martinou do Transita a mažem na Bagr, kde se zbytek tábora koupe. Teda Martina se vlastně koupe taky, i když s tím původně nepočítala :). Pak už jen po objížďce k Tepnáči, a chvilku po nás doráží i ostatní na kolech. Posledních několik skupinových fotek, rozebrat kufry, popovídat, dopovídat, a dvanáctého tábora je konec.

--------------------------------------------------------------------------------

Události bez dochovaného data a celotáborové

Celý tábor rostly houby jako po dešti, ke konci jsme už nevěděli co s nimi.

Petr po celou dobu tábora naše žaludky výtečným způsobem rozmazloval, většinou bylo k dispozici i několik chodů, a doufám(e) že příště jede zas.

Během tábora se večer objevovala podezřele krotká liška, zezačátku šla výborně zahánět pokličkama, ale poslední noc u táboráku už byla dost odrzlá, což jsem shrnul slovy (ale neberte to tak doslova):

"Běží liška k táboru,

už podlézá závoru.

Schovává se za kmenem,

když jdem po ní kamenem."

Nedlouho po začátku tábora přijela Bára, ale pak hned odjela protože se jí objevil nový zkouškový termín z nějakýho brutus předmětu. Někdy v půlce tábora se objevil Beny, Lišák st. a Martina a Maslik, a pak ke konci tábora někdo z nich odjel a znova se objevil, pak úplně nakonec přijela ještě Jana s dcerou ... zkrátka už si ten pohyb lidí přesně nepamatuju, ale nejvíc nás bylo asi poslední táborákový večer, což je vlastně ideální.

První nebo druhou noc Lišák slyšel jak se někdo snaží dostat do kuchyně, tak jsme pak nainstalovali alarm, ale bohužel ke konci tábora se někdo dostal do chatek a pár věcí zmizelo.

Cca. druhou noc, přesně o půl pátý ráno, se na štábu začalo ozývat nějaký bouchání. Tentokrát to nebyl pokus o vloupání, i když se to tak zezačátku jevilo. Ukázalo se, že to jen hlavas Lukáš běhá v přízemí štábu s tyčí a snaží se pod stropem utišit myš, která ho probudila, přičemž ho jeho bratr shora verbálně naviguje... Myšilov se sice nepodařil a hlodavec unikl, ale byl to nepřehlédnutelný výkon, za který samozřejmě Lukáš dostal na konci tábora diplom :) "Za noční budíček unavených vedoucích pod průhlednou záminkou honu na myš".

PS: Nespisovný tvary nejsou ani chyby ani překlepy, ale záměr. Aspoň tady si chci odpočinout od seminárek a jiných formálních textů a psát jak mi ruce narostly. Už tak se mi sem vloudilo až moc spisovných tvarů slov.

Komentáře