Místo do Žacléře na TRUCKFEST do Hradce

Narychlo svolaná víkendovka (původně se mluvilo o pomoci na povodních, ale v místě, kam jsme měli namířeno, již nebylo potřeba naší pomoci) se střetla s nutností učit se u většího počtu kroužkařů a se značnou nemocností a zřejmě i malou informovaností. Takže se nás sešlo celkem 5 (jako v povídce od Šimka a Grosmana - Jak jsem se učil kouřit nebo v povídce - Návštěva cirkusu, kde se píše : Kapela nebyla z nejpočetnjších, ale oba muzikanti, harmonikář a dirigent, dělali co mohli... ), výprava tedy též nebyla z nejpočetnjších. Počasí bylo pošmourné, ale Mutyi, Čenda Nešetřil, Jirka Nymš, Míra Vodička /Lišák) a já Pavel jsme se rozhodli, že pojedeme. Mutyiho návrh nejet do Žacléře, ale do Hradce Králové na Truck-fest, se setkal s kladnou odezvou. Poté, co Mutyi vyměnil ucházející duši na předním kole ještě ve Starém městě n.Met., jsme zdolali kopec na Branku a přes Vrchoviny a Bohuslavice n.Met. jsem peleton hnal před sebou. Jiné místo, než vzadu, mi totiž nenáleželo, byl jsem brzda. Tak jsme se dobrzdili až do Hradce k letišti. Za chvíli vyjížděly ozdobené kamiony z brány na spanilou jízdu a my viděli kolem 150 naleštěných siláků drásajících naše uši fanfárami různě ladnými. Mezi tím Praga V3S, stará Praga Picolo. Kolem bylo k obhlížení i pár pěkných mašin jednostopých. Chtěli jsme se podívat i dovnitř, do areálu, na program - jízda zručnosti, závody.., ale cena vstupného 120 Kč nás odratila. Ani vtipné poznámky ke slečnám prodávajícím vstupenky nic nezmohly, policista nechtěl poradit, kudy načerno dovnitř a tak jsme se museli snažit sami. Po vytočení dalšího policisty, které si nechtěl dát poradit, že má řídit dopravu jinde a po Mutyiho marném pokusu se nechat zapsat jako tahač a dostat se dovnitř branou pro účastníky, jsme objeli letiště z opačné, neobezděné strany a křovím a částečně kryti hangáry jsme se dostali již blizoučko k naleštěným obrům na ploše. Několik rychlonohých pořadatelů, kterým jsme zahráli bez velkého přemáhání a celkem přesvědčivě věcineznalé zbloudilce, nás zarazilo v téměř úspěšném tažení na Truck-fest. Další hodinku jsme poobědvali na terase hospodky u letiště, projeli jsme si spanilou jízdu Hradcem a starou cestou přes Smiřice, Josefov (v pevnosti jsme se nezastavovali) a Nové Město nad Metují jsme dojeli až domů do Náchoda. Celá zpátční cesta byla ve znamení mého úbytku sil, takže otatní na mě čím dál více a déle čekali. Budiž jim ke cti, že mě neopustili. Jsem jim za to vděen. Myslel jsem si, že snad na mě leze chřipka nebo nějaká jiná zákeřnost. Nebyla to pravda, další den jsem neonemocněl, takže mě prostě a jednoduše uhnali na těch 105 km, které jsme ujeli. Možné večerní posezení na chaloupce u babči se nekonalo, všichni měli doma práci nebo marodili. Tak zkusíme naplánovat krátký výlet na kolách pouze na odpoledne (aby mě zase neuhnali) s následným posezením na chaloupce u čaje nad kronikou a se vzpomínkami a novými plány. Tak ahoj Pavel.