Na kolách opět do Orlických hor

 Vyrazilo nás v pátek odpoledne kolem 16,30 z Náchoda ve 2 skupinách celkem 16 dětí , 2 vedoucí a 2 praktikantky( Michal Korobkov nepřišel a ani se neomluvil). Babča s Maruškou, škodovkou a vlekem s jídlem a našimi věcmi vyrazily také do Sedloňova. My jsme jeli přes Ostrovy, Peklo, kolem Olešenky přes Doly, Dlouhé Rzy do Olešnice v Orl.horách a pak přes kopec do Sedloňova. Protože jsme po cestě několikrát opravovali, dostali jsme se na místo až kolem 20té hodiny. Zajeli jsme ke škole, kde jsme se ubytovali v útulné tělocvičně a hurá na večeři, polévka, rýže, maso s omáčkou všeho dosytosti. Večeři jsme měli v jídelně Dětského domova v Sedloňově, kde místní kuchařka ještě k tomu nemocná(chrapot) pomáhala Babče s Maruškou. Byla milá a obětavá po celou dobu stejně jako její mladší pomocnice též kuchařka. Začali jsme se seznamovat s dětmi z domova. Kluci si na hřišti chvíli zahráli fotbálek, děvčata se snažila o volejbal. Ale protože nás čekala cestovatelská sobota, šli jsme po osprchování a krátkém povídání spát. Vždyť budíček byl v 7 hodin, po snídani a nafasování jídla na celý den jsme se připravili na cestu.

 Z domova s námi jelo nejprve 9 ( 3 s menším družstvem, 6 s družstvem větších a zdatnějších dětí), po návratu Lukáše, který měl neopravitelné problémy s kolem zůstalo na kolách 8 hostujících dětí. Jirka, Patrik a další kluk s menšími vyrazili přes Olešnici k Šerlišskému Mlýnu, na Masarykovu chatu a na Velkou Deštnou, nejvyšší horu Orlických hor. Dále pokračovali po hřebeni a po otočce jeli přes Luisino údolí a Deštné zpět do Sedloňova. Větší děti spolu s Petrem, Vláďou, Františkem, Štěpánem a Michalem a kousek i Lukášem jsme jeli přes Deštné v Orlických Horách, na Luisino údolí, dále přes Kamence, Čertov důl, Zdobnici a přes kopec do Říček. Tam jsme trochu pojedli, popili a vyrazili směrem na Orlické Záhoří , na Mezivrší jsme odbočili doleva po asfaltce vedoucí jako hřebenovka po vracích hor. Potkali jsme se s malými, občas něco spravovali, posedli a pojedli na Pěticestí, další pauza byla na Velké Deštné. Tam Frantík zapomněl helmu a přišli jsme na to až na Masarykově chatě. Beny s Ondrou Fáborským se vrátili a když nenašli přilbu na svém místě, zcela správně se zeptali na stanici horské služby, kde přilba již byla odevzdána jak je vidět, ještě jsou dobří lidé. Cesta k Šerlišskému Mlýnu byla poznamenána Štěpánovou exhibicí, nejprve nejrychlejší jízda ze všech končící v křoví a pak pád na kamenech s odřeninami ( naštěstí nic horšího) ale osmou ze zadního kola s nutností nouzových opatření k dojetí. Přes Černý Sedloňovský kříž jsme náročným kamenitým sjezdem s prasklými dvěma dráty na Danově kole dojeli až zpět do Sedloňova a na tachometrech si přečetli údaj o 55 km. V kopcovitém terénu a velkého vedra to byl úctyhodný výkon. František například dosud ujel nejvíce 10 km najednou. Přesto nás potěšil, když říkal, že by jel znovu. Všichni říkali, že se jim výlet s krásnými výhledy do kraje, na čistém vzduchu s trochou do těla a kamarádskou pohodou líbil. Už se ale těšili na fotbálek po večeři (knedlíky se zelím, uzené maso, zelí, jogurt s jahodami ...) , kdy si to oba tábory rozdali. Na penalty nakonec zvítězili domácí, z hřiště se šlo na dřevo a večer se povídalo, děkovalo, seznamovalo, trochu zpívalo, trochu blbnulo a najednou byla půlnoc. Postupně jsme ulehali s vědomím, že ráno si můžeme pospat.

 U snídaně si již kluci domluvili odvetu fotbálku, trochu se pospravila a připravila kola na cestu, uklidila se tělocvična, Tereze k jejím 15.narozeninám se dalo hobla a už jsme byli zpět na hřišti. Tentokrát jsme vyhráli my a tak nerozhodná série byla asi to nejlepší na rozloučenou. A loučení bylo kolem 11té hodiny, moc se nám v Sedloňově líbilo, poděkovali jsme paní ředitelce školy, poděkovali jsme i panu řediteli Dětského domova, který se na nás přišel podívat, poděkovali jsme kuchařkám ze Sedloňova i našim ale nejvíce strejdovi vychovateli panu Bezstarosti, se kterým se celá víkendovka domlouvala a který se o celý zdar akce výrazně zasloužil. Byla nám nabídnuta i možnost podobnou akci zopakovat v zimě na lyžích a na oplátku jsme my slíbili, že se pokusíme připravit víkend pro cyklisty ze Sedloňova v Náchodě. A tak s pocitem, že se nevidíme naposledy, jsme se vydali k domovu. Nejprve směrem na Bystré, ale odbočili jsme na Sněžné, dolů na Rzy a na Dlouhé. Tam jsme u jedné chaty posedli, pojedli a krpálem nahoru a přes Borovou a Českou Čermnou, kde jsme se zastavili na vanilkové zmrzlině, jsme se dostali přes Jizbici a Lipí zpět k rodičům do Náchoda. Přijeli jsme dle plánu kolem půl třetí, unavení, šťastní se ll4 km na tachometru. Perfektní byli všichni a všechny, nikomu se nic nestalo, největší uznání však přeci jen zaslouží Honza Milt - Mravenec , kterému je 8,5 roku a vše bez problémů zvládal.

Tak zase příště na kolách ahoj.