Potštejn

 "Jedem s cyklisťákem do Potštejna."

Jelikož jsem šel spát v jednu(o půle jsem ještě přikládal a mezi přikládáním jsem měl fůru jiný práce), měl jsem obavy jak vstanu a jak budu žít. Vstával jsem nějak po půl sedmý(6:32?) (budík 6:25), zjistil jsem, že Renatě byla v asi 6:25 doručena odpověď(SMS), kterou jsem poslal někdy kolem půlnoci, tak jsem ji hned psal, abych ji vyšokoval tím, že vím, kdy vstala (na nádraží ze mě tahala jak jsem to věděl, ale pak se k tomu s malou nápovědou dopracovala sama). Když jsem ráno vylez z baráku (samozřejmě v elasťákách(krátkejch) a dresu(s krátkým rukávem)), zavírala sousedka (kterážto byla krajním způsobem navalená v kabátu,čepici a šále) vrata a na můj pozdrav odpověděla velice usměvavě(což bylo krajně podezřelé-po minulým výstupu kvůli autu(v sobotu)) a dodala (jakoby k jejich autu) "To je ale dneska hezky!" (nebo dneska bude hezky, nebo něco takovýho). Z domu jsem vyjel v 7:53, a strachoval jsem se kdovíjak jedu pozdě, když je sraz v osm. Přijel jsem první až druhej (ještě s Jirkou Holečkem). Pak se sjel ten zbytek. Z vedoucích se účastnili kromě mě ještě Honza, Pepa a samozřejmě Pavel, kterej s tou akcí přišel(resp. poslal mail, ale to je vedlejší).

Já s Honzou jsme jeli s Rafanama (Beny, Dan, Čenda, Mirek Vodička, Renata), zbytek byli mravenci. Jeli jsme stejnou trasu a co chvíli (Chábory, RK, Potštejn) jsme na ně čekali. Čenda si zapomněl v Cháborech batoh, ale cestou si na něj vzpomněl, tak se pro něj s Benym vrátili a my jsme počkali v autobus. zastávce a aspoň jsme unikli asi největšímu dešti. Jelikož mně na Potštejně došla potrava a foukal tam brutální vítr, byl jsem nucen na sebe navlíct šusťákovku(bundu i kalhoty!-to bylo poprvý v tomdle školním roce co jsem na sobě měl bundu!). Mirek mně bídně zabavil S10 z ledviny, kterou držela Renata, zatímco jsem na sebe házel šusťákovky, a pořídil ji někam zašít. Naštěstí mně zbyla ledvina obsahující S25 a po několika stisknutích kláves se od Benyho začala linout moje vyváněcí melodie, načež mně musel mobil vrátit. Od pátka do neděle tam probíhal takovej nějakej program (šermíři, dobový hudebníci....), byl docela pěknej a pak tam bylo ještě loutkový divadlo, docela pěkný, chudák ženská, co si asi myslela, když jsme se někdy ve 14:12 zvedli a šli jsme na prohlídku zříceniny. Nahoře foukalo ještě víc než o kousek níž. Konečně vím, proč se Potštejn jmenuje tak jak se jmenuje- o dokončení hradu se zasloužil nějakej Půta a štejn je Německy kámen, takže Půtův kámen. Když toho rytíře co tam bydlel král (Karel IV.?) brutálně vytočil (za pomstu otcovy smrti zabitím vraha nejdřív dlouho seděl, pak ho to ještě stálo fůru peněz a ještě šel pěšky do Říma odprosit papeže a zas šlapal zpátky a pak možná ještě něco) začal tajně loupit, nevědělo se, že to je jeho práce, pač loupil v noci (přepady kupeckých karavan) a nenechával svědky, pak mu na to ale přišli, oblejhali, nakonec se tam pracně dostali, schoval se v těžko dobytný věži, nechtěl se vzdát, tak ji podkopali, ta spadla a podle jedný pověsti utek s většinou pokladu, ale asi tam spíš zařval. Pak ten hrad ještě dvakrát(s dvouletou pauzou) od jara obléhali Husiti, ale s prvním sněhem to vždycky vzdali, hrad to byl brutálně nedobytnej- jediná cesta s fůrou bran (asi 5), vlastní rybník na chov ryb hned u hradu na nepřístupný stěně skály (měli tam i vytesaný pole na vinohrad), sklípek měli plnej vína a piva. Ještě tam je taková kaple, kde bylo několik schodů (10-15???), a po kterejch museli lidi občas (možná každej měsíc???) vkleče lízt nahoru, na každým schodě se modlili(asi pět minut, a na těch posledních asi po dvaceti minutách - všechny ty časy byly předepsaný), celkem ten výstup trval asi 3hodiny, ale to jen těm šikovnejm, protože když se někdo dotknul schodu něčím jiným než kolenem, dal si prémiovejch pět minut a pak pokračoval. Ještě lepší to měli kněží, ty museli jít příkladem, takže když to zkazili, tak se zvedli, sešli dolů a jeli to celý znova. Průvodce nám nabízel, že si to můžem zkusit, že je tam do večera a pak do neděle, že by tam s náma kvůli tý srandě zůstal nebo by nás tam přes noc zamknul, my jsme to vzhledem k foukavýmu a občas pršícímu počasí zvažovali, ale nakonec jsme to odmítli. Renata zapsala cosi do knihy, pak jsme ještě viděli černý kozy a za chvilku jsme byli zase u kiosku. Mimochodem , ta kaple tam (kromě kiosku a kadibudek) byla jediná kompletní budova.Cestou zpátky jsme jeli přes Častolovice. V Častolovicích jsme se šli vyfotit před zámek a Čenda šel v těch nášlapnejch botách na tý dlažbě málem na zem. Benymu se to povedlo o chvilku dýl a o kousek dál důkladně. Cestou zpátky mně z kola štípli blikačky, načež mně Beny doporučil, abych je prozvonil (!). Nakonec jsem je z nich dostal.

Cestou zpátky sjel Beny do pankejta, tím kousek pokračoval a zase nerušeně vyjel zpátky. Za pumpou před Opočnem (směr od Týniště) maj výborný jabka. Pak mravenci zapli blikačky (u nás jen dobrovolníci-já jsem například blikal už delší dobu- jeden nikdy neví), bylo takový to šero kdy není vidět pořádně ani neblikající člověk, ani blikající blikačka, nebo možná trochu světlejš. V Novým městě (Na křižovatce od Bohuslavic- u Vernera) jsme počkali na Mravence (množný č.), převzali jsme Mravence (jednotný číslo) , toho jsme dovezli domů
Ricevuto il 28/09/01 alle 19.13 da: Hlasovka [3311] 09/28/01 19:13 1 MATE ZPRAVU VE VASI HLASOVE SCHRANCE. YOU HAVE A MESSAGE IN YOUR MAILBOX. VYTOCTE/DIAL 3311
- to bylo chvilku po tom,co jsme vyjeli od Vernera. Pod náměstí a valili jsme na Náchod. Za Vrchovinama už byla naprosto absolutní tma, do kopce stačila přední blikačka(viděli jsme od ní dva), a svítila víc než všechny ty kryptonový a halogenový světla na Ni-Cd články, protože to vesměs měli všichni vybitý (vono se to rychle vybije- proto jsem taky aku světlo zrušil) , víc svítil jen Benyho úzkej Cateye (asi halogen). Nicméně při sjezdu dolů se nikdo nemoh hrabat na historický cyklosvětlo z 50. let minulýho století napájený dynamem 80.let, protože to svítilo od pankejta k příkopu a ještě kus do dálky.

Nad Náchodem odbočil Čenda k Vysokovu, my jsme samozřejmě valili dál. U Bartoně na nás už čekali Mravenci, který přijeli od Bražce a jeli jsme na nádraží. Domů jsem přijel naprosto zničenej a hladovej ve 20:13, v šusťákovkách (bundu jsem sundal někde mezi Častolovicema a Opočnem) a dresu, škoda, že jsem nepotkal sousedku. Místo slibovaný půlky knedlíku jsem našel(po obdržení instrukcí po telefonu; naši byli na firmě) jen patku na tři plátky (v sobotu jsem se teprv dozvěděl, že vedle byla ta půlka knedliku), k tomu jakousi omáčku a maso, dva vrchovatý talíře nudlový polívky (prostě všechna z hrnku,s výjimkou tý co při přistání talíře zůstala na ubrusu), nějakej ten chleba a šel jsem spát v asi 21:10 !!!