Podzimní víkendovka 2000 - 1.den

 Atipická proto, že jsme nikde nepřenocovali, ale jeli spát domů, takže mohl jet v sobotu a v neděli ten, kdo měl čas třeba jen jeden den a na oba dva dny by jet nemohl. Taky se musím přiznat, že odpadlo zařizování, vaření...

 Sešli jsme se jako obvykle na nádraží v Náchodě v sobotu v 8 hod. ráno, ještě ráno telefonoval Honza Čížek z Vižňova, že přijede vlakem o půl deváté. Proto Rafani na něho počkali, jeli pak všichni najednou s Honzou Křižkou, Bárou, Mutyim, Benym, Péťou Vojtěchem, Danem, Čendou Nešetřilem. My s Pepou Čechem, Renatou, Michalem Bauerem, Mravencem a jeho bratrancem Ondrou Miltem (poprvé s ventilkem) a Milošem Michlem jsme jeli napřed a v pohodě jsme dojeli přes Hronov a Mejto do Machova. Tady byla první oddychovka, trochu jsme něco pojedli, popovídali si nad mapou, co nás asi čeká a vydali se dále na cestu k Řeřišnému. To už nás dojeli Rafánci ale při svém smolném dnu (lepili 'kolo' - cedník Mutymu, prasklý drát Honzova kola spravoval až v Broumově...) nás moc nepředjížděli, takže jsme byli u Machovského kříže společně. Krásný sjezd do Božanova s vyhlídkou na Božanovský špičák a Korunu ve vonícím listí v prosluněném podzimním dnu byl velmi příjemný. Přes Martínkovice jsme za chvíli byli na náměstí v Broumově, kde jsme se opět všichni sešli, kdo chtěl , šel se občerstvit do bufetu(s Pepou a Michalem musíme pochválit dobrou houbovou polévku), většina jedla na náměstí ze svých zásob. V poledne jsme vyjížděli na Olivětín a Hynčice do Ruprechtic a přes vesnici již na lesní cestu, která stoupala stále strměji směrem k cíli - vrchu Ruprechtického špičáku. Část z nás jsme si nechali kola pod vrchem v houštině, protože v posledním úseku se dalo pouze kolo tlačit a to ještě s obtížemi. Ostatní statečně vytlačili kola nahoru. V polovině výletu jsme také byli v polovině času - kolem l4té hodiny jsme chvíli na vraku blbnuli se dvěma tenisáky, pojedli a popili, popovídali a začli jsme sestupovat a sjíždět zpět. Pouze náš provodce Broumovskem, Honza Čížek, si odvezl kousek kopce zadřeného v podkoží, když se chvíli s kolem kutálel po cestě. Naštěstí byly jen oděrky. Honza nám ještě ukázal v Meziměstí, kde můžeme posedět vzahrádce bufáče a odjel domů - do VižHova. My jsme se občerstvili(polévka čočková) a s drobnými poruchami Benyho kola a s velkými problémy Čendova řetězu, který po opakovaném zkrácení už nešel řádně přehazovat a způsobil, že Čenda musel předčasně do Náchoda(Beny jej vyprovodil a pak se vrátil na štrůdl), jsme se rozhodli zdolat ještě zříceninu hradu Skály. Po zdolání cca 5ti km. nekonečníku se nám po vylezení na vršek vyskytl nádherný pohled na zapadajícím sluncem zalité skály, kopce zbarvené podzimním listím, jezírko.... No prostě nádhera a pohoda. Ani se nám nechtělo domů. Rychle jsme přejeli za modlitby - jaós-elua-atýjs-em s postupnými výbuchy radosti těch, kteří modlitbu rozluštili, přes Stárkov a Horní Dřevíč na chaloupku k Babče. Vypili jsme tu u stolu několik litrů čaje, snědli štrůdl a nkteří se posilnili i chlebem s paštikou, povídali jsme, prohlédli si fotky z tábora a najednou už byl čas k odjezdu domů. S blikačkami (Beny dokonce i na hlavě po uražení držáku) a světly jsme přes Lísky a Hronov jeli zpět. Na nádraží čekal jen velký Mravenec, postupně jsme se plni dojmů z krásného dne vydali k domovům vstříc večeři, krásným snům a někteří i výletu v neděli.