Adršpašské skály- Bižik

  Vyrazilo nás v sobotu od stánku se zeleninou na nádraží 6 dětí, 2 praktikanti a 2 vedoucí. S horolezeckou výzbrojí do Adršpachu dojela paní Kučerová se Zuzkou Stehlíkovou.

Jeli jsme přes Hronov, tam jsme se sešli na náměstí s Evou Johnovou, která nás již netrpělivě vyhlížela.

Po cestě nás neustále sledovalo hejno much. Jízdu na kole, doprovázející sluníčko a teplíčko, jsme si skvěle užili. Když jsme dojeli na místo, museli jsme počkat na zbytek v autě. Konečně dorazili! Vzali jsme výzbroj a vláčeli se s kolama po lese. Myší dírou to prošel s kolem pouze Mirek s Benym, ty chytřejší to vzali okolo. Zuzka nás naučila teorii o horolezení, a nějaké ty uzle a pak hurá na skály! Všichni ukázali svou fyzickou zdatnost zdoláním nějaké té skály, a musíme se pochlubit, že jistící lano nikdo nepotřeboval, ale jistota je jistota. Mimo pár odřených kolen se nikomu nic nestalo. Mutyi byl trochu komický při slaňování, ale o tom by mohl vyprávět Lukášův foťák. Všichni jsme se nabažili nádherných zážitků z hořejšků skal s pěkným výhledem do kraje. Někteří z nás, kteří se cítily neunaveni lezením po skalách, se vrátili zpět do dětských let a házeli po sobě šišky, až to vyvrcholilo ve válku, do které byli zataženi i nevinný.

Složili jsme pomůcky na lezení a vyrazili vstříc teplé večeři! Protože nám za zády začínalo hřmít, tak jsme radši šlápli do pedálů. Cestou jsme předjeli pár cyklistů, kteří na nás koukali jak na nějaký peleton a než jsme se nadáli, vítala nás cedule Náchod .

Rozloučili jsme se na nádraží a rozjeli se do svých domovů. Celkem jsme měli najeto asi 50. kilometrů a všichni doufáme v brzké repete.