Víkendovka Sedloňov 3/03

 Víkendovka cyklokroužku Ventilek
Na ještě snad sníh do Sedloňova
Kdy: ve dnech 14-16.3.03 ( pátek v 15, 30 hod. na obvyklém místě na nádraží v Náchodě, v neděli návrat kolem l3-l4 hod.)
Kdo: kdo má chuť dle stavu sněhu a počasí jít na sjezdovku nebo na běžky nebo na pěší vycházky. S sebou mohou jet i rodiče – budou vítáni. Nezapomeňte říci známým a dobrým kamarádům, kteří s námi už někde byli nebo i těm, se kterými se neznáme.
Jak budeme cestovat: myslím si, že se vejdeme do aut (proto s sebou jen to nejnutnější).
Kde bundem spát a jak budeme jíst: spát jako v minulosti ve škole ( dle počtu účastníků v tělocvičně nebo ve třídě), v pátek večer uděláme čaj, jídlo na pátek večer si vezměte s sebou. V sobotu a v neděli ráno ( včetně dopolední svačiny ) o nás bude pečovat babča a snad i Maruška, vařit budou v kuchyni v dětském domově. Nedělní oběd si už domluvte doma.
Kdo nakonec jel ?:
Adámek Martin alias Mutyi, Žďárová Viktorie alias babča, Čech Josef, Kučera Lukáš alias Luki, stehlíková Zuzana, Kučera Jan alias Hanz, Tesařová Bára, Borůvka Zdeněk, Lochmanová Alena alias Ála, Lochman Petr, Maršík Dan, Beneš Zdeněk alias Beny, Vodička Mirek alias Lišák, Kocourková Eva a její kamarádka Martina, Tomková Katka a její kamarádka Hana Šedková , Petr Polák alias Milhaus, Bareš Vladimír a jeho kamarád Klimt Kristian, Milt Jan alias Mravenec, Holeček Jirka a já – Pavel Maršík.
A jaké to bylo ?
To ať si řekne každý sám. Mutyi přijel na nádraží včas i s Transitem a v pohodě a poklidu jsme se všichni naskládali do aut – Lukin vezl Zuzku, Báru a Zdeňka, babča vezla Katku s Hankou, se mnou jel Dan, Milhaus a v Nováči jsme se stavovali pro Mravence. Večer přivezl Pepa Čech ještě Péťu Lochmana a Honzu Kučeru. Všichni ostatní jeli s Martinem –Mutyim – v Transitu. .Cesta byla pohodová, Transit sice neprojel jedním úsekem umrzlé cesty, ale dalo se to celkem bez problémů objet a tak jsme se nakonec všichni sešli ve škole v Sedloňově. Poté, co babča šířila fámu, že se netopí, jsme se ubytovali ve 2 vyhřátých třídách na žíněnkách, karimatkách a kobercích, pojedli jsme baštu z domova, šli chvíli na procházku – ale ne nadlouho, protože docela studeně fičelo, stavili jsme se na sjezdovce poptat se na ceny , zafandili jsme Lišákovi, Benymu a Danovi, kteří již jezdili, a šli jsme pomalu do tříd. Posezení u svíček s kytarou (Bára a Zdeněk) bylo příjemné a postupně od malých kluků jsme odcházeli do spacáků. Ráno nás sice nebudilo sluníčko před osmou hodinou, ale byl jsem to já. Nejen, že jsem všechny budil, ale dokonce jsme vyběhli do sněhu na krátkou rozcvičku. A tak už nebyl problém se rychle ustrojit, posnídat a se sváčou vyrazit buď na svah lyžovat, nebo na pěší výlet do okolí Sedloňova. Sešli jsme se u skvělého oběda - po polévce knedlík, zelí, uzené maso a ovoce. Odpoledne si někteří prohodili lyže a šla lyžovat trochu jiná parta, ostatní jeli s Mutyim do Šerlišského mlýna a vyšli si na Masarykovu chatu. Mutyi opět bravurně zvládal koně pod kapotou a všem chutnala i večeře s kuřecími stehýnky. Před ní si ještě dali někteří kluci v tělocvičně fotbálek s místním dorostem, předali jsme dárky dětem do dětského domova,… V sobotu večer odjel sice Honza Kučera, ale zase s jeho maminkou přijelá Ála, takže se počt neměnil. Po večeři se pokračovalo v kopané, hrála se i vybika se 2 balóny a nakonec velmi zajímavé kola „Městečka Palerma“ s nutností přemýšlet , klamat a zastírat. A zase postupně do pelíšků. V neděli jsem již budil se sluníčkem v zádech a bez rozcvičky, babča nám připravila snídani i s hutnou obědosvačinou s sebou ( i když byla rozčilená,, protože Matýsek v noci dováděl a zapomněl se vrátit do původní polohy, je fakt, že podobně dopadla i škodověnka). A zase vycházka na sluníčku nebo sjezd. Babča jako jediná protáhla běžky. Před polednem se už začalo vše rozprchávat, přijeli si Lochmanovi, Klimkovi, Kocourkovi, … často pokračovali na Rampušáka do Deštného. Uklidili jsme třídy, ještě závěrečné foto, rozloučení a slunečná cesta domů k obědu.
Myslím si, že byla pohoda, spokojenost, byli jsme na čerstvém vzduchu, poblnuli jsme si venku na svahu i na vycházkách, v tělocvičně i ve třídách, popovídali, pohráli si, ani se mi věřit nechtělo, že tolik zážitků se vejde do pár hodin. Nevím jak ostatním , mě se však v Sedloňově s vámi všemi líbilo.