Zahájení sezóny

Ventilek - otevření letní sezóny

čtvrtek 24.3.2005

Dnes Ventilek neměl vůbec být, protože jsou velikonoční prázdniny. Ale bylo pěkně (přes den cca. 15°C), tak jsem cestou z práce, deset minut po čtvrtý hodině rozeslal smsky. Za deset minut půl pátý jsme byli s Michalem a Jirkou domluvený, že vyrazíme. Ále jsem ani nepsal, protože je někde na horách. Sjeli jsme se asi 16:50-55 na Plhově, a vyrazili zadem na Hronov. Celý úsek od běloveského přechodu až k mostu v Malém Poříčí je krásně vyasfaltovaný, takže se tam jede dobře, i když jsme trochu litovali, že zmizelo krásný zhoupnutí v první zatáčce, který nejednou někoho elegantně vyhodilo z kola. Jenže od Malýho Poříčí byla cesta čistokrevný bláto. Zadní kolo na silničním vzorku v podstatě pořád prohrabávalo, bahno lítalo všude, a já jsem nechápal, proč jsem si o víkendu v rámci přípravy na sezónu čistil kolo. Zato Jirka s Michalem se radovali že touze očistit na jaře kolo odolali; Jirka se chlubil, že má ještě bláto z podzima. I když ta cesta byla hrozná a stěží se na ní dalo jet, bylo v ní dost stop od kol, co tam jela před námi. Poprvé jsem zapad až na samým konci cesty, po přejetí lávky. Kolo bylo asi 6 cm pod povrchem okolního bahna, prostě maso.

Po pokusu očistit kolo v kupě tajícího sněhu a hadrem pokračujeme po asfaltce k Drapačoj. Přibržďujeme, kdybychom náhodou zahlídli Starýho Lišáka s kolem (Jirka pravděpodobnost vyčíslil na 1:1 000 000) a pokračujeme na Žďárky. Postrádám povodeň nebo jinou vodu valící se po silnici. A po napití z lahve chroupám hlínu...

Zkratce okolo kravína po předchozí zkušenosti snadno odoláváme. Ve Žďárkách odbočujeme doleva na Hronov. Cestou konečně potkáváme vytoužené hluboké kaluže na asfaltce a myjeme ráfky. Michal zjišťuje, že je v tý vodě taky olej, ale aspoň brzdy nebudou drhnout...

Po umytí ráfků pokračujeme dál na Hronov, a na jedný křižovatce mě místní barák s vraty dost připomínal Pepovo obydlí, u kterýho jsme kdysi jednou přibrzdili. Že bychom byli na Zálesí? Dokonce vedle stála bílá stodváca, i když mi připadla být míň rezatá než ta Pepova :). Jirka zjišťuje, že v

podezřelý stodváce je Pepovo kolo. Za plotem na nás hodně cení zuby kříženec kolie a trochu míň jezevčík. Na zvonku čtu "Čechovi" a je jasný, že jsme u Pepy. Zkouším pohladit kříženou kolii, ale je dost nepřátelská, tak neriskuju. Zvoním, psi štěkaj, čekáme. Zvoním, psi štěkaj, čekáme. Odjíždíme, a v okně se objevuje Pepa. Že si říkal, že ty psi nějak štěkaj... Dozvídáme se, že ta křížená kolie má delší rodokmen než já, a je to čistokrevný belgický ovčák. Lákáme Pepu, ať jede s námi, ale nemůže. A nepustí s námi ani kolii. Pokecáme, fasujem jídlo, a vyrážíme bez Pepy a jeho kolie na Hronov.

V Hronově na náměstí oblíkám rukávy, a protože nemám ani bundu ani rohlíky, vypouštím radši z trasy Kostelec, protože nechci zemřít hladem ani mrazem. Michal objevuje Mladýho Lišáka na kole. Ale jede do Dřevíče, takže je pro nás nepoužitelný.

Jirka jede přímo na Kostelec; Michal na Kramolnu se mnou přes Náchod. Volíme tempo na zahřátí, fouká nám vítr do zad, pořád jedeme okolo třiceti nebo víc. Na Itálii jsme z centra Hronova za 18 minut. Ještě jsem Pavloj vrátil CD-RW s fotkama ze Sedloňova a hurá domů. V sedm večer je 8,7°C.

Komentáře